"Jestliže jsou důvody pro to, aby obecné soudy, či Ústavní soud byly jinde než v Praze, tím spíše to platí u Nejvyššího správního soudu, jehož vztah k výkonným orgánům má být velice ostražitý," říká předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová.
Zcela shodný názor má i soudce Ústavního soudu Pavel Varvařovský: "Nejvyšší správní soud bude konfrontován s rozhodnutím centrálních úřadů, měl by sídlit jinde," říká. Oba soudci upozorňují, že soudci Nejvyššího správního soudu budou muset například rušit rozhodnutí některých úředníků, proto by s nimi neměli být příliš v kontaktu. Ze stejného důvodu byly dosud hlavní soudní instituce umísťovány do Brna. "Ale já tím nechci říct, že by Nejvyšší správní soud měl sídlit v Brně, chci říci jen to, že by měl sídlit jinde, než sídlí výkonné úřady a exekutiva. Ať je třeba v Hradci Králové," říká Varvařovský. Upozornil, že podobný model uplatnilo i Německo, kde jsou různé vrcholné soudní instituce v různých městech.
Ministerstvo spravedlnosti však svůj návrh odůvodňuje praktičností a finanční výhodností - kvůli řešení soudních sporů nebudou muset úředníci jezdit daleko za město. "Už za první republiky sídlil Nejvyšší správní soud jinde než Nejvyšší soud. A umístění do Prahy je nejvýhodnější z hlediska nákladů," řekl mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Voráček.
Podle předběžného návrhu ministerstva spravedlnosti má Nejvyšší správní soud sídlit v samostatné budově, ať už nově postavené, či zrekonstruované. Bude v ní celkem 134 osob, z toho jednatřicet soudců. Výstavba nové budovy Nejvyššího správního soudu má stát sto třicet až sto čtyřicet milionů korun.
Nejvyšší správní soud je již od samého počátku uveden v Ústavě, nikdy však nezačal fakticky existovat. Teprve ve středu Ústavní soud v průlomovém rozhodnutí nařídil, že musí vzniknout do konce příštího roku. Konečné rozhodnutí, kde bude sídlit, bude mít Parlament.
