Miliony Afričanů léta strádají pod jeho diktátorskou vládou. Přesto se s Robertem Mugabem budou v těchto dnech představitelé Evropské unie společně usmívat do objektivu fotoaparátů.
Sice se zaťatými zuby, ale před očima celého světa, který je může snadno obvinit z uplatňování dvojího metru při přístupu k nedemokratickým režimům.
Do Portugalska, odkud ve čtrnáctém století začala kolonizace černého kontinentu, se sjeli nejvyšší zástupci afrických států a Evropské unie. Chtějí vytvořit "rovnější vztah", ve kterém už Evropa nebude jen dárcem a Afrika pasivním příjemcem pomoci.
Mezi Afričany dominuje zimbabwský prezident Robert Mugabe, který přivedl svou kdysi prosperující zemi na pokraj krachu. Lidská práva ho také nezajímají.
Právě kvůli němu summit bojkotuje britský premiér Gordon Brown. S Mugabem si "prostě nesedne za jeden společný stůl".
Chybí i český premiér Mirek Topolánek. Ten svou absenci zdůvodnil nedělním setkáním premiérů Visegrádské čtyřky v Ostravě, na kterou se potřebuje "dokonale připravit". Podobně se vyjádřil i slovenský premiér Robert Fico.
U řady evropských partnerů Brownovo rozhodnutí velké ovace nevyvolalo. Podle předsedy Evropské komise José Barrosa je údělem politiků třást si někdy rukou i s lidmi, které nemáme ve velké lásce.
"Pokud bychom se odmítali setkávat s lidmi, kteří mají na svědomí porušování lidských práv, pak bychom mimo Evropu na příliš mnoho konferencí jezdit nemohli," řekl.
Vrcholné setkání mezi Afrikou a EU se koná po dlouhých sedmi letech. Prosadil si ho portugalský premiér José Socrates jako nejprestižnější událost svého půlročního předsedání Evropské unii. Nechtěl riskovat lesk a vliv summitu, a proto pozval i zimbabwského prezidenta. Pokud by to neudělal, nejspíš by nepřijeli ani další afričtí lídři, kteří ho vesměs stále považují za hrdinného bojovníka proti bílé nadvládě v Africe.
Organizace summitu vyvolala odpor u světových spisovatelů včetně Václava Havla a také desítek evropských či afrických poslanců a humanitárních organizací. V dopisech neskrývají obavy, aby se vůbec jednalo o čím dál kritičtější situaci v Zimbabwe a Súdánu.
Portugalci se nyní obávají, že pozornost věnovaná Mugabemu zastíní všechny dobré důvody, proč se celý sjezd vůbec koná. Evropa, která vždy považovala Afriku za svůj zadní dvorek, zjišťuje, že si "její" kontinent začínají přivlastňovat po nerostných surovinách lační Číňané. Před dvěma lety ovládli ropná pole v Gabonu: nabídli více než Brazílie a slíbili postavit v zemi novou železnici.
"Afričané chtějí dobrý obchod. Číňané v tuto chvíli nabízejí nejlepší podmínky. Pomoc a peníze z Evropy jsou vždy vázány na programy a lidskoprávní závazky, které chtějí Evropané," citovala agentura AP Johna Page, hlavního ekonomického experta pro Afriku ve Světové bance.
Evropská unie nyní chce povzbudit vzájemný obchod pomocí nových smluv. Řada afrických států je však odmítá ze strachu, že pro ně nebudou výhodné.
EU pálí i další problém: těžko kontrolovatelný příliv tisíců zbědovaných uprchlíků. EU proto chce, aby se africké země samy snažily bojovat proti ilegální migraci. Na oplátku nabízí jakési modré karty pro kvalifikované pracovníky, kteří se zaváží k návratu domů.
Dostat Afriku tam, kde by ji její někdejší kolonizátor chtěl mít, bude čím dál těžší. Dnes totiž Evropa není její jediný partner. Je jich několik, jsou bohatí a nekážou o lidských právech.
