1. Zkuste odhadnout, kolik knih jste přečetla za svůj dosavadní život. A kolik asi tak knih máte doma? Počítala jste to někdy? A kterou knihu čtete právě teď?
Ten počet knih neodhadnu. Dokud jsem byla na škole, ať již obecné, střední či vysoké, tak jsem knihy doslova hltala. Později mi to pomohlo, když jsem měla děti či vedla malé děti v turistickém oddílu mládeže (TOM). To jsem mohla za dlouhých výletů či táborů povídat a povídat ("Helenko, povídej!").V dospělém věku jsem již času na čtení měla pramálo a i ve starším věku zatím mnoho času nezbývá. Tak snad ještě později? A kolik je těch knih doma? Mnoho, ale počet neodhadnu. V každém ze tří pokojů jedna stěna. Čtu nyní "Mých devadesát let", paměti vynikajícího chemika českého původu Herberta Morawetze, který jako mladý muž emigroval do Ameriky v roce 1939. Paměti vydalo v roce 2008 nakladatelství Academia a dobře udělalo. Je obdivuhodné a zajímavé, co všechno si Herbert Morawetz ve svých devadesáti letech zapamatoval (dnes je mu devadesát tři) a jak reflektoval některé události, např. rok 1939. Čtu souběžně ještě další paměti, "Při loupání cibule" od Güntera Grasse, vydané nakladatelstvím Atlantis. To je jiná zkušenost. Musím se snažit vniknout do duše mladičkého chlapce oblouzněného nacismem. Oblouzněných a zneužitých dětí a mladých lidí je mi vždy líto.
2. Které výtvarné dílo byste toužila mít ve svém obývacím pokoji? A koupila jste si někdy nějaké? Kdy jste byla naposledy na výstavě? Na které? A proč?
Kdybych mohla mít někdy nějaké krásné dílo doma, tak by to byly třebas hrající si děti Josefa Čapka, protože mám děti i Josefa Čapka velmi ráda, nebo létající bílá nevěsta nad komíny Vitebska či Oděsy Marka Chagalla. Dobrý originál jsem si sama nikdy nekoupila, ale mám doma originální obrazy svého dnes již zemřelého příbuzného arch. Lubora Marka, na které se ráda dívám. A na žádné výstavě jsem v poslední době nebyla. Jak začne jaro a léto, je pro mě nejkrásnější výstavou příroda, první rašící či rozkvetlý strom, pampelišky nebo blatouchy, které potkám.
. Kulturní sedmaAnketa, v níž oslovujeme české osobnosti a ptáme se na jejich kulturní zájmy a priority, bude jednou za několik dní vycházet exkluzivně v Kavárně on-line. Délka odpovědí záleží pouze a jen na oslovených osobnostech. Chcete-li znát odpovědi na Kulturní sedmu od někoho konkrétního, napište nám (idnes@idnes.cz), oslovíme jej. |
3. Máte svou oblíbenou divadelní scénu? Kolikrát jste byla letos v divadle? A na čem?
Do divadla příliš nechodím, nenalézám čas. Ale velmi se mi líbila inscenace Procesu od Franze Kafky v Divadle Komedie, v Národním divadle Dobře placená procházka Suchého a Šlitra a v Divadle Minor Klapzubova jedenáctka, kterou jsem viděla s vnoučaty. Posledně jmenované představení mě okouzlilo pro svůj vtip, invenci a výpravu.
4. Při které hudbě se odvážete? Posloucháte ji raději doma v klidu, nebo na koncertě?
Asi zklamu, ale při žádné hudbě se příliš neodvazuji, jsem nejspíše staromódní. Poslouchám ráda vážnou hudbu, ať již doma nebo na koncertech. A mám ráda písně svého mládí, tj. Suchého a Šlitra, Vodňanského a Skoumala, Hutku, Spirituál kvintet a pak samozřejmě všechny "oddílové" písně, které jsme zpívali na našich táborácích i táborácích našich dětských turistických oddílů a které si občas při táboráku zazpívám i dnes.
5. Chodíte se do kina hlavně bát, pobavit, nebo snad i poučit, ba povznést? Na čem jste byla v kině naposledy sama od sebe, dobrovolně? A co jste tomu říkala?
Do kina chodím hlavně s vnoučaty, když jim chci udělat radost, a sama si někdy tu radost udělám také, například při zhlédnutí filmů Karlík a továrna na čokoládu či Úžasňákovi. Sama od sebe jsem zhlédla v poslední době film Občan Havel, ten se mi velmi líbil pro neformální podání života našeho bývalého prezidenta na Pražském hradu, pro svůj vtip a neotřelost. A za velmi dobrý považuji film Václav. To je silný a dobře zahraný příběh.
6. Kolik hodin týdně strávíte sledováním televize? Na jakou stanici se díváte především? Máte svůj oblíbený pořad?
V televizi se dívám téměř výhradně na televizní zprávy ČT1, občas na Události a komentáře či jiný pořad na ČT2. Líbí se mi Šumná města od arch. Vávry, Plovárna s Markem Ebenem či někdy Krásné ztráty s Michalem Prokopem. Také jsem se ráda někdy dívala na pořad Čaj pro třetího s Milanem Uhdem a Janem Konvalinkou, ale obávám se, že se pořad již neuvádí.
7. Zkuste zcela subjektivně, jen sama za sebe, jmenovat tři až pět nejvýznamnějších uměleckých děl, která v České republice po listopadu 1989 podle vás vznikla.
Mohla bych jmenovat spíše ta, která byla vydána, ale vznikla dříve, jako byly Paměti Václava Černého, paměti Jana Zábrany Celý život, Básnické spisy Bohuslava Reynka či Dopisy Olze Václava Havla. Z těch skutečně vzniklých po roce 1989 mohu vyjmenovat ta, která se mi zapsala do paměti, aniž mohu tvrdit, že byla nejvýznamnější: z knih "Prosím stručně" Václava Havla, "Drahý pane Kolář" paní Madly Vaculíkové, "Hodiny klavíru" Ludvíka Vaculíka či knížka o neradostném dětství v Břeclavi v padesátých letech Edgara Dutky; z filmů "Obecná škola" Jana Svěráka, snad Hřebejkovo "Musíme si pomáhat".
