Ukrást někomu šest hodin jeho času je ještě horší než ho nutit k sedmdesáti klikům. Vyřídit jednoduché podání přesně v zákonné lhůtě dvou měsíců a poslat doporučený dopis, že místo kůň jste napsali oř, a že tedy musíte martyrium opakovat, je ještě horší než požadovat po babičce výkupné.
Proč si v této zemi nedokážeme zařídit elementární věci? Dvanáct let po demokratické revoluci stát občany ponižuje a šikanuje. Klasickým příkladem jsou dopravní inspektoráty, katastrální rejstříky či úřady, které vydávají stavební povolení.
Samozřejmě, práce jiných úřadů se nekonečně zlepšila a můžeme se tu setkat se slušnými, kompetentními a vstřícnými lidmi. Občan ovšem nemusí děkovat za solidní službu. Naopak má plné právo děsit se nad tou nesolidní. Považujeme za normální najíst se bez sedmdesáti kliků nebo padesáti korun. Považujme tedy za normální, aby stát vyřizoval naše záležitosti rychle a slušně.
Máme plné právo reformovat zlozvyk správy, jako bychom měli plné právo reformovat zlozvyk onoho otce. Všechny strany, které se teď ucházejí o naši přízeň, slibují změnu. Každá po svém. Ta více dobrých úředníků a více vyhlášek. Ta méně dobrých úředníků a méně vyhlášek.
Jiná chce dokonce dát tyto věci do pořádku. Ať už bude koaliční vláda jakákoli, požadujme i po volbách, aby nás nestavěla do fronty.