"Ocelovým kartáčem dřevěný špalek očistím raz dva. Z plastového to tak dobře nejde," tvrdí majitel řeznictví na okraji Olomouce Alois Grmolenský. V řeznictví v nedaleké Senici na Hané si plastový špalek pořídili již před čtyřmi lety a i tam tvrdí: "Dřevěný byl praktičtější."
"Vím, že kvůli tomu řezníci naříkají, ale tomuto trendu se musí přizpůsobit," upozorňuje ředitel Okresní veterinární správy v Olomouci Zdeněk Králík. "Veškeré pomůcky musí být omyvatelné a dezinfikovatelné. S dřevem je však potíž. Pokud se z něho zbytky pořádně neodstraní, stává se živnou půdou pro infekci. Ta může ulpět na mase a způsobit zdravotní potíže zákazníkům," dodal.
Humbuk kvůli dřevu je nyní i v masokombinátech. Stejně jako řezníci musí dát pryč nejen dřevěné špalky, ale i všechny dřevěné násady. "Nadávat můžeme, ale udělat to musíme," řekl generální ředitel Hanáckého masokombinátu Zdeněk Šoustal a dodal, že nářadí s plastovými násadami si už objednali.
Řezníci veterinářům také často namítají, že takové novoty kolikrát nemají ani v zemích unie. "Není to tak dávno, co jsem v jednom řeznictví v Itálii viděl maso na háku obalené vlhkým hadrem. No hrůza," říká Grmolenský.
To, že v unii také není vše, jak má být, připouští i mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. "Je to pravda a inspektoři unie to přiznávají. Já bych v tom hledal spíš lepší stránku. To, že budeme dodržovat přísné hygienické normy, můžeme využít v náš prospěch při vývozu," řekl.
