A právě proto, aby děti alespoň trochu rozuměly našim nejbližším sousedům, vznikl projekt na podporu slovenštiny ve školách.
"Do projektu se nezapojovaly ani tak školy jako jednotliví učitelé hlavně ze základních škol. Bylo jen na nich, v jaké hodině slovenštinu použijí," popsal Kamil Kopecký z pedagogické fakulty v Olomouci, která se na projektu spolu s Výzkumným ústavem pedagogickým podílela.
Tak například v zeměpisu, když se žáci učili o Slovensku, četli si texty o Vysokých Tatrách ve slovenštině. Nejenže se něco dozvěděli o pohoří, ale zjistili, jaká slovíčka třeba vůbec neznají nebo která jsou těm českým velmi podobná.
Téměř stejně to vypadalo při hodinách českého jazyka. "Součástí cvičných listů jsou třeba česká přísloví přeložená do slovenštiny. Nebo naopak slovenská, u nás neznámá přísloví," dodal Kopecký. Děti tak musely například uhádnout, co se skrývá pod větou: Bodaj ťa parom vzal. A právě jednotlivá slovíčka byla podle učitelů pro žáky největším oříškem.
Bryndza by mohl být moučník
"Když jsme četli celé věty, většinou uhádli, co znamenají. To jim problém téměř nedělalo. Problémy měli u slov vytržených z kontextu, těm kolikrát nerozuměli," popsala Vítězslava Hlaváčová, která učí český jazyk a dějepis na pražském gymnáziu Voděradská. Její škola se zúčastnila jen pilotního zkoušení projektu.
Tak například její žáci sice už někdy v životě slyšeli slovo bryndza a věděli, že to má něco společného s jídlem, nejčastěji však tipovali, že jde o moučník.
"Jsou mezi nimi individuální rozdíly. Některé děti, které třeba na Slovensko jezdí, rozumějí víc slov než děti, které tam nikdy nebyly," dodala Hlaváčová. Přiznává, že české děti rozumějí slovenštině mnohem méně, než jejich slovenští vrstevníci rozumějí češtině.
Podle Kamila Kopeckého je to hlavně proto, že děti na Slovensku hned po rozdělení našich zemí mohly sledovat česky dabované filmy a televizní programy. Nepřišly tak o kontakt s naším jazykem.
Přestože pedagogická fakulta s výzkumným ústavem plánují i další projekty na podporu slovenštiny, brání se tomu, aby byla výuka tohoto jazyka na školách povinná. "Nikdo to nařídit školám nemůže a asi by to ani nebylo možné. Cílem těchto projektů je hranou formou dětem ukázat, že nejde o cizí jazyk," vysvětlil Kamil Kopecký.
Ani samy školy by zřejmě pro povinnou výuku slovenštiny nebyly. "A proč taky? Pak bychom mohli uvažovat nad povinnou výukou polštiny – to jsou přece také naši sousedé," říká Vítězslava Hlaváčová.
Důvodů, proč studentům slovenský jazyk alespoň trochu přiblížit, vidí všichni hned několik: historická tradice, pracovní příležitosti na Slovensku, ale i možnost porozumět stále se zvyšujícímu počtu Slováků, kteří v Česku žijí a pracují.
