Čtvrtého června 1989 oslavoval. Polské odborové hnutí Solidarita právě s 99 křesly v parlamentu na kolena srazilo komunisty. A polské volby odstartovaly domino efekt pádu komunistických režimů v Maďarsku, východním Německu, Československu, Rumunsku.
Může se někdo, kdo vystupoval jako Robin Hood, stát dobrým králem? tážou se Poláci v postkomunismu. Ti, kdo se z podzemí Solidarity vyhoupli do vysoké politiky, si dnes navzájem nemohou přijít na jméno.
Mazowiecki a Walesa se v ostrém souboji utkali o post hlavy státu hned po převratu, Kaczynski a Tusk se k "nesolidárnímu" střetu chystají nyní. Jako by tu někdo chyběl...
Borusewicz. Ten, který stál v 80. letech u zrodu Solidarity. Byl organizátorem masových stávek gdaňských loďařů. Historikové tvrdí, že sehrál svého času důležitější roli než elektrikář Lech Walesa. Byl mužem, který se čtyři roky skrýval a před tajnou policií utíkal po střechách gdaňských domů.
Jako manželství po 30 letech
"Stávky v Gdaňsku měly obří rozměry. V Polsku v Solidaritě bylo až 10 milionů lidí. V různých podzemních strukturách pracovalo a na demonstrace chodilo několik set tisíc lidí. Když jsme je svolávali, používali jsme různé argumenty. Na loďaře platilo zvyšování mzdy, na církev mše, na inteligenty svoboda projevu," vypráví Borusewicz.
A právě spojení dělnické třídy a inteligence proti režimu bylo pro komunisty smrtelné. "Ideologii Sovětského svazu jsme paradoxně porazili v loděnici, která se jmenovala Leninova," říká.
Když dojde řeč na Solidaritu dnes, rezignovaně se usměje: "To máte tak, je to jako manželství po třiceti letech. Není to, co bývalo. A některá se i rozvádějí," říká muž, který, ač se to od něj čekalo, nezaujal v první nekomunistické vládě žádný významný post.
Nesouhlasil totiž s jednáním u kulatého stolu, nechtěl svým bývalým věznitelům podat ruku. Jednat s nimi o kompromisech předání moci. Věřil, že komunistický režim je v daleko větším rozkladu, než opozice tuší.
Mýtus šlo překonat zas jen mýtem
A proti jednání s komunisty tehdy byla i Jadwiga Staniszkisová. Tato prudce elegantní plavovláska vystoupila z letadla, aby v 80. letech dělala Solidaritě a Lechu Walesowi poradkyni.
"Loďaři si tehdy zapamatovali, že jsem přijela na podpatcích, že jsem se neoblékla do nějakého vaťáku, že jsem se nesnažila být jako oni. Tím, jak jsem se ustrojila, jsem dala najevo, že stávky považuji za významné. Spala jsem pak několik nocí na nějakých židlích," vypráví i dnes stále šik socioložka, která na svou přednášku do Prahy přijela před pár týdny z Varšavy na otočku lehátkovým vagonem.
Chci vědět, kdo mi zabil kamarádaČtěte rozhovor s polským novinářem, který bojuje za lustrace |
Sama už však v 80. letech na celé masové protikomunistické hnutí hleděla z nadhledu vědce. "Nejvíc bilo do očí, jak se změnil jazyk protestů. Říkalo se, že dobro zvítězí nad zlem. Lidé užívali taková slova, kterým všichni rozuměli, ale dřív se je třeba styděli užít.".
"Byl to černobílý popis světa. Až později mi došlo, že to byl mýtus, že my jsme nebyli jen ti dobří a oni ti zlí. Jenže komunismus byl také mýtus. A ten šlo překonat jedině mýtem," míní přední polská socioložka.
Mluvčí komunistů po převratu milionářem
Dobro a zlo. Jerzy Urban, tehdejší mluvčí generála Wojciecha Jaruzelského, vyslovuje slovo "Solidarnošč" (polsky Solidarita) s viditelným odporem. Pro něj to vždycky byli "populisté a nebezpeční klerikálové".
Přitom sám svým článkem přiživil kampaň proti knězi Jerzymu Popieluskovi, který sloužil mše v gdaňské loděnici. Měsíc předtím, než jej bezpečnost zavraždila.
Ten den před dvaceti lety je pro Urbana dodnes datem fatální politické porážky. I on si přesně pamatuje, co toho dne dělal. Tehdejšímu prezidentovi Jaruzelskému podal krátké prohlášení, v němž stálo: "Komunisté uznávají výsledky voleb."
Přesto to byl i on, kdo na vítězství Solidarity a hlavně na jejích porevolučních hádkách vydělal. V době, kdy Solidarita přestala být opozicí a začala se drobit, stmelili se - tak jako Solidarita za totality proti společnému nepříteli - zastánci bývalého režimu.
Hned v roce 1990 Urban napsal knihu, kterou ukřivdění aparátčíci, jimž mluvil z duše, skoupili. "Napsal jsem bestseller, dostal jsem zaplaceno nejméně za 50 tisíc exemplářů. Založil jsem časopis, který měl velký ohlas," shrnuje spokojeně Urban v obrovské vile, kde sídlí redakce jeho listu Nie, jak se den jeho porážky změnil na datum úspěchu.
Oplzlé, protikřesťanské výpady jdou v Polsku stále na dračku. A z Urbana se i díky chytrému investování stal milionář.
Vzestupy a pády polské Solidarity se však neměří jen výškou cifry na kontě. Lechu Walesovi, ikoně boje proti komunismu, Poláci zazlívají, že dnes je schopen za peníze přednášet i pro šéfa kontroverzní strany Libertas Declana Ganleyho, který záhadně zbohatl v Rusku po rozpadu SSSR.
Lech Walesa
Socioložka Staniszkisová však má pro zašlou slávu reků Solidarity jednoduché vysvětlení: "Je těžké zůstat hrdinou třicet let." I tak významem překročili hranice Polska.
"V říjnu roku 1989 jsem jel do Budapešti. Měl jsem v kufru literaturu i česky psané letáky. Československá hraniční stráž mě ale nepustila. Nakonec jsme se tam dostal přes tehdejší Sovětský svaz!" vzpomíná Borusewicz.
To byl signál, že i ostatní země budou Polsko následovat a komunismu pod taktovkou SSSR je konec.
