Dmitrij Kiseljov, šéf ruské zpravodajské agentury Rossija Segodňa

Dmitrij Kiseljov, šéf ruské zpravodajské agentury Rossija Segodňa | foto: koláž iDNES.cz

Dmitrij Kiseljov: ruský propagandista, který hrozí USA jadernou zkázou

  • 779
Propaganda je nedílnou součástí současné politiky Ruska. Její nejviditelnější tváří je Dmitrij Kiseljov, který ve svém televizním pořadu tvrdě napadá homosexuály a Spojeným státům hrozí jadernou zkázou. Tento vzdělaný žurnalista přitom kdysi zastával liberální názory a svým nadřízeným se neváhal vzepřít.

Každý týden vstupuje Dmitrij Kiseljov na obrazovku ruské televizní stanice Rossija 1, aby Rusům v dvouhodinovém pořadu Vesti nedeli (Týdenní zprávy) vysvětlil, jak správně chápat události doma i v zahraničí.

Putinovi muži

Kdo jsou muži, kteří rozhodují o směřování Ruska a uvádějí do reality rozhodnutí Vladimira Putina? Každý víkend vám iDNES.cz nabídne profil jednoho z představitelů ruské mocenské elity - ať už jde o muže, kteří šéfují bezpečnostnímu aparátu, velí šikům ruských vojáků, řídí hospodářství či propagandu ruského režimu.

Rozpráví o úkladech Západu, fašistech na Ukrajině i zrádcích na domácí frontě, ale i o mocných zbraních ruské armády a moudrosti prezidenta Vladimira Putina.

Kiseljov ale není jen hlasatel zpráv s dramatickým přednesem a pečlivě volenými gesty a jeden z nejrespektovanějších novinářů v Rusku. V prosinci 2013 stanul v čele nově zformovaného mediálního koncernu Rossija Segodňa a dosáhl tak vrcholu své dosavadní kariéry. V novém mediálním orgánu ruského režimu stojí v čele 2 300 zaměstnanců a odvolat ho může jen Vladimir Putin.

„Dmitrij Kiseljov je jedním z klíčových ruských propagandistů. Významně se podílel na převedení informační války ze stadia konceptu do reality,“ uvedl pro iDNES.cz politolog Václav Lídl.

Milovník Skandinávie

Zpočátku ovšem nic nenasvědčovalo, že se z Kiseljova stane muž, kterého mnozí považují za ruského „ministra propagandy“. Stejně jako Putin dospíval v 70. letech, kdy už nikdo nevěřil v komunismus  a Sovětský svaz byl stagnující moloch.

Kiseljov v této atmosféře zmaru vystudoval skandinávskou filologii a nastoupil jako reportér do sovětské televize. Jeho tehdejší spolupracovníci na něj vzpomínají jako na mladého cynika, který před televizními kamerami oslavoval úspěchy Gorbačovovy perestrojky a vzápětí se jí v zákulisí vysmíval.

V lednu 1991 ovšem sebral síly k drobné vzpouře. Michail Gorbačov tehdy nařídil potlačení demonstrací ve Vilniusu, kde při zásahu sovětské armády zahynulo čtrnáct lidí. Kiseljov jako reportér na místě odmítl přečíst cenzurovanou verzi zprávy o masakru a vysloužil si tím zákaz vstupu na obrazovku, napsal o novinářských začátcích Kiseljova v Moskvě žijící americký novinář Joshua Yaffa, který se věnoval životu kremelského propagandisty v obsáhlém článku pro časopis New Republic.

„Oceňuji, co tehdy udělal. Takové rozhodnutí chtělo hodně kuráže, zvláště od člověka, co se pohyboval v televizních kruzích,“ řekla novinářka Jevgenija Albacová. Kiseljov za svůj čin dostal od litevské vlády medaili za zásluhy (nedávno mu byla pro jeho současné postoje odebrána).

Dmitrij Kiseljov při rozhovoru s ruským prezidentem Dmitrije Medveděvem v roce 2008

Devadesátá léta Kiseljov prožil ve společnosti liberálních novinářů, kteří v pádu komunismu viděli netušené možnosti. „Byl to zajímavý člověk, vzdělaný, skvěle mluvil. Debaty s ním byly vždy fascinující,“ říká Albacová, na jejíž židovský původ Kiseljov nedávno zaútočil - na obrazovce ukázal její portrét s hebrejským textem. „Byla jsem v šoku. Tehdy v jeho slovech nikdy nebylo nic rasistického nebo nacionalistického,“ vzpomíná šéfredaktorka liberálního ruského magazínu The New Times.

Putin a televize

Drtivá většina Rusů dodnes čerpá informace o aktuálním dění téměř výhradně ze státem ovládané televize. Na stanici První kanál se dívá asi 100 milionů lidí, kanál Rossija sleduje asi 80 milionů, uvedl před rokem pro iDNES.cz opoziční novinář Vitalij Jaroševski. V Rusku jsou podle něho oblasti, kde mimo signál Prvního kanálu žádný informační zdroj neexistuje (celý rozhovor s Jaroševským si můžete přečíst zde).

Analytička Ivana Smoleňová z Institutu bezpečnostních studií dodává, že ruská veřejnost si státní kontrolu médií uvědomuje, přesto je považují za nejdůvěryhodnější zdroj informací. „Většina běžných Rusů získává informace ze státních médií a ty jsou pod kontrolou Kremlu. Ruská média vytvářejí zkreslenou realitu o situaci doma i v zahraničí," řekla Smoleňová iDNES.cz.

Milovník severské kultury, který mluví anglicky, francouzsky, norsky a švédsky, využil svých znalostí a stal se moderátorem televizního cestopisu Okno do Evropy. Nedaleko Moskvy si postavil chalupu ve skandinávském stylu. „Choval se evropsky. Jak držel skleničku s vínem, jak prostíral stůl, jaké obrazy měl rozvěšeny po domě,“ vzpomíná na Kiseljova Irena Lešněvskaja, která Okno do Evropy produkovala.

V roce 1999 ho jako kvalitního a nezávislého novináře oslovila britská stanice BBC, aby vedl seminář pro ruské novináře. Kiseljov si jako hlavní téma své přednášky zvolil etiku. Horoval proti míchání žurnalistiky a propagandy a posluchače nabádal, aby se vždy snažili ukázat všechny aspekty problému.

„Lidé samozřejmě spolknou úplně všechno. Když ale budeme stále snižovat laťku morálky, jednoho dne se budeme ráchat v bahně jako prasata. Sežereme se navzájem a už nebudeme moci klesnout níž,“ svěřil se jednomu z kolegů po skončení semináře.

Mise na Ukrajině

V době, kdy k moci nastoupil Vladimir Putin, se Kislejovovi příliš nedařilo a jeho kariéra stagnovala. K tomu, aby se vypracoval mezi skutečné hvězdy televizního zpravodajství, mu chybělo charisma. „Byl moderní, milý, talentovaný, ale stále závistivý,“ vzpomíná Lešněvskaja.

Jako vysvobození přišla pracovní nabídka z Ukrajiny, která právě budovala vlastní televizní průmysl. Kiseljov nastoupil v ukrajinské televizní stanici ICTV vlastněnou oligarchou Viktorem Pinčukem, aby se zhostil role moderátora několika pořadů a vybudoval celou novou divizi stanice. V Kyjevě si dopřával luxusní život. Na předměstí ukrajinské metropole koupil rozlehlou rezidenci, do práce jezdil sytě červeným Mini Cooperem.

Ve zpravodajství se nebál nemilosrdně tepat hříchy vládních představitelů a podřízeným dovolil, aby mu říkali Dimo. Jeho tehdejší kolegové vzpomínají, že příchod zkušeného šéfa z Moskvy vnímali jako zjevení. Kiseljov je naučil základům novinářské práce a v Kyjevě zaváděl standardy BBC. „Kolegové, rozhodněme se. My už v Evropě jsme. Začněte proto u sebe. Žijte, jako kdybyste už v evropském společenství byli,“ apeloval jednou v nastoupeném newsroomu.

Dmitrij Kiseljov a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v březnu letošního roku.

Zlomový bod v Kiseljovově kariéře představovaly ukrajinské prezidentské volby  roce 2004, ve kterých se střetli prozápadní Viktor Juščenko a promoskevský Viktor Janukovyč. Ze zfalšovaného hlasování vyšel jako vítěz Janukovyč a v zemi vypukly demonstrace - Oranžová revoluce. Během protestů v Kyjevě se Kiseljov začal měnit, a to jak v roli šéfa, tak moderátora.

Změna kurzu vycházela z vyšších míst. Majitel televize Pinčuk byl manželem dcery Leonida Kučmy, tehdejšího dosluhujícího prezidenta, který v kampani podporoval Janukovyče, a ICTV se proto naplno zapojila do Janukovyčovy volební kampaně. Není jasné, proč Kiseljov upustil od svých novinářských principů - možná vycítil šanci, jak se stát skutečně vlivnou osobností na mediální scéně. Svého úkolu se každopádně chopil s vervou.

Na obrazovkách začal hlásit paranoidní teorie a diváky přesvědčoval, že Juščenko a jeho spojenci jsou rusofobní agenti ovládaní Západem. Změnil se i jeho vztah k podřízeným. Pokud s nově nastoleným kurzem nesouhlasili, náhle naráželi na jeho neústupnost. „Říkal nám, že to prostě tak je a my tomu nerozumíme,“ vzpomíná jeho tehdejší spolupracovnice Oksana Sokolovová.

Kiseljov se nicméně odměny za svůj názorový přemet nedočkal. Demonstranti v ulicích si vymohli opakování druhého kola voleb, prezidentem se stal Juščenko a pro zkompromitovaného moderátora už nebylo v Kyjevě místo. Zahořklý Kiseljov se vrátil do Moskvy.

Promluvy k národu

V Rusku moderoval zpravodajské a diskusní pořady, natočil řadu dokumentů. V srpnu 2012 se stal moderátorem pořadu Vesti nedeli a začal si vytvářet image, pod kterou ho Rusové znají dnes.

Když před třemi lety Putin slavil šedesátiny, Kiseljov spustil dvanáctiminutovou oslavu prezidenta, kterou završil myšlenkou: „Podle rozsahu činnosti je politik Putin ze svých předchůdců 20. století srovnatelný jen se Stalinem. Jeho metody jsou ale principiálně jiné. Bojeschopnost armády je obnovena, atomová rovnováha potvrzena, teritoriální celistvost uchována, plat Rusů vyrostl v rublech třináctkrát, penze desetkrát. Rusko je přitom svobodné jako nikdy ve své historii.“

Dmitrij Kiseljov a Vladimir Putin před zahájením olympijských her v Soči v roce 2014

Západní média zaujal především jeho výrok, že gayové a lesby by měli mít zakázáno darovat krev a sperma a v případě, že by zahynuli při automobilové nehodě, by jejich srdce měla být spálena. Svá slova sice později mírnil, neopomněl však dodat, že homosexuálové svým extravagantním chováním vybízejí k nevybíravým reakcím a pak se stavějí do pozice obětí. Nedlouho poté ruská Duma schválila zákon o zákazu „homosexuální propagandy“.

Strach z nacionalismu

Kiseljovovy homofobní výlevy mohou plnit několik funkcí, upozorňuje politolog Václav Lídl. „Činí tak zaprvé na výstrahu potenciálnímu disentu a zadruhé kvůli tomu, že se snaží omezit útoky na jiné typy menšin. Současné se ruské vedení obává toho, že by se objevil silný ruský nacionalismus, který by byl zaměřený proti etnickým a náboženským menšinám,“ myslí si Lídl.

Vrchol svého umění předvedl Kiseljov během loňských revolučních událostí na Majdanu. Web The Economist připomíná, jak na obrazovce ukazoval obrázky unavených demonstrantů hřejících se u ohně a přitom škodolibě deklamoval: „Zde vidíte bojové brigády - v očích mají strach a prázdnotu; tady si připravují jídlo - skutečnou delikatesu: kus špeku opečeného na rezavém plechu“.

Ruským divákům vysvětloval, že za masakry nemohou Janukovyčovi těžkooděnci, ale vůdci protestů, kteří útočí na policisty a obětují nevinné studenty. Tvůrce tohoto scénáře je ale podle něho třeba hledat ve Washingtonu a Bruselu. A asociační dohoda s Ukrajinou, jejíž zamítnutí protesty odstartovalo, je dokonce pomstou Švédska, Polska a Litvy za porážku ruskými vojsky u Poltavy v roce 1709.

Anexi Krymu ve svém pořadu přivítal slovy, která zaznamenal celý svět.  „Rusko je jedinou zemí na světě, která má kapacitu proměnit Spojené státy v radioaktivní popel,“ prohlásil Kiseljov a jeho slova doplnil obrázek výbuchu atomové bomby.

Podívejte se, jak Kiseljov hrozí USA jadernou zkázou:

17. března 2014

Šéf

Kiseljovovi se jeho pozoruhodné televizní výstupy vyplatily. Vladimir Putin v prosinci 2013 oznámil založení zpravodajské agentury Rossija Segodňa, která vznikla na základech agentury RIA Novosti a rozhlasové stanice Hlas Ruska. Do čela nového mediálního koncernu jmenoval právě Kiseljova.

Zánik RIA Novosti

Agentura vznikla v červnu 1941 jen pár dní po vpádu nacistických vojsk do SSSR jako Sovětská informační kancelář. Agentura RIA Novosti v moderní podobě vznikla v roce 1991 a podléhala kompetencím Ministerstva tisku a informací. RIA Novosti měla přibližně 80 kanceláří v zahraničí. Dne 9. prosince 2013 podepsal Vladimir Putin dekret o zrušení RIA Novosti a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rossija Segodňa.

„RIA Novosti byla zpravodajskou agenturou vlastněnou státem, měla však pověst relativně důvěryhodného a vyrovnaného média. Proti tomu Rossija Segodňa běžně využívá techniku sovětské propagandy, například systematické vypouštění konspiračních teorií do mediálního prostoru. Efektivně je pak kombinuje s novými médii, například tím, že cituje falešné účty na Twitteru,“ soudí analytička Institutu bezpečnostních studií Ivana Smoleňová.

O pár dní později už nový ředitel nakráčel do centrály RIA Novosti a představil se novinářům. Ubezpečil je, že jeho vystupování na televizních obrazovkách je jen karikaturou a dramatizací.

Novináři se pochopitelně vyptávali, kterým směrem se bude nová agentura ubírat. Zajímalo je například, zda budou moci i nadále dělat rozhovory s nezávislými pozorovateli dění v Rusku. „Objektivita je mýtus,“ odpověděl jim Kiseljov. „Představte si, že chlapec obejme svou dívku a řekne jí, že ji má objektivně rád. Myslíte, že by očekávala něco takového? Já si to nemyslím. Rusko potřebuje naši lásku,“ nastínil příští směřování agentury.

Kiseljov je dnes mnohými západními médii titulován jako ministr propagandy, uvádí The Guardian. Takový vliv však ve skutečnosti nemá. Nevybírá si témata, pouze Rusům vysvětluje směřování kremelské politiky a dává jí tvář.

Otázkou je, jestli věcem, které hlásá, sám věří. Joshua Yaffa píše, že Rusové mají pro lidi jako Kiseljov zvláštní výraz: prisposobleněc - tedy člověk, který své zkušenosti a znalosti dokáže vždy beze zbytku zužitkovat ve svůj prospěch. Zkrátka řečeno oportunista, prospěchář.

V bahně

Brusel Kiseljova jako jediného ruského novináře krátce po anexi Krymu zařadil na svůj sankční seznam. Tvůrci unijní zahraniční politiky to zdůvodnili tím, že je „ústřední postavou vládní propagandy podporující rozmístění ruských jednotek na Ukrajině“.

Šéf agentury Rossija Segodňa to považuje za pokrytectví. Argumentuje, že šíření propagandy není proti mezinárodnímu právu a sankce naopak porušují jeho svobodu projevu, kterou přitom mezinárodní právo zaručuje.

Je to jeho oblíbená taktika. Zdůrazňováním, že propagandu přece šíří i vlády evropských zemí a Spojených států, zasévá do duší svých diváků pocit, že objektivní není nikdo a všichni, kdo informují o dění v Rusku, pracují v něčím žoldu.

Přesně v duchu toho, před čím na přelomu tisíciletí varoval na semináři pro ruské novináře: „Jednoho dne se budeme ráchat v bahně jako prasata a sežereme se navzájem“.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Nejlepší videa na Revue