Mírně naturalistický, komický i poetický obraz venkova s Taťánou Vilhelmovou, Jaroslavem Duškem a Pavlem Liškou se zřejmě i díky obyvatelům Jiříkova stane jedním z nejpozoruhodnějších českých filmů, které měly letos premiéru.
Každý den může návštěvník Jiříkova například potkat na návsi u místní prodejny Štefana Boroše. Z televizní upoutávky na film ho dnes už zná celá republika. V zatmívajících střizích se objeví při upoutávce dokonce dvakrát.
"Když jsme to poprvé viděli, křičela jsem: Mámo, Boroš! A je tam dva razy!," vypráví jedna z obyvatelek Jiříkova. Bohorovně vyhlížející Štefan Boroš, který se dnes několikrát denně dívá na diváky z obrazovky, si každý den nosí domů z jediné prodejny v Jiříkově pět lahvových piv v dokonale pasující tašce.
Ve filmu hraje pasáka krav. "Krávy jsme měli půjčené ze Stránského, dostal jsem prut a točil jsem. Docela jsem si za těch pár dní slušně přivydělal," říká muž v zeleném mantlu, působící velice odevzdaně a vyrovnaně. Na otázku, čím se živí "v civilu", odpovídá: "Krmím prasata."
Kolemjdoucí obyvatel Jiříkova vzápětí prohodí, že Štefan je jeden z mála, který není v této obci nezaměstnaný. Má smutnou pravdu. Mnoho obyvatel Jiříkova žije dnes z podpory v nezaměstnanosti.
Hrála lesní dělnici i tanečnici na bále
Při filmu si mnozí z nich alespoň trochu přivydělali, ale film spíše dělali ze zájmu. Loňští filmaři je vytrhli z běžné letargie obyvatel bohem zapomenutých krajů. Na natáčení vzpomínají většinou rádi a jejich slova znějí upřímně.
"Hlavně dvě herečky z Brna a pan Dušek byli skvělí. Měli jsme je moc rádi. Napište tam, že nejmilejší byla Aťka Ambrová," říká prodavačka v krámě Jaroslava Neumannová. Ona sama si ve filmu střihla několik maličkých rolí, například lesní dělnici i tanečnici na hospodské zábavě.
Celou restauraci filmaři vyrobili speciálně pro film v bývalém kulturním domě. "Také jsme to pro ně stavěli. Co chtěli. Boudu v lese i bistro v centru obce, kde hlavní hrdinka prodává," řekl Miroslav Neumann. Právě on nyní dokončuje v obci konečně hospodu.
"Byla tady hospoda, ale hygienici ji uzavřeli. Při natáčení hospoda nebyla a my tu svoji otevřeme až tak za měsíc," říká muž při omítání stěn nového hostince, který ponese název U havrana. V dřevem obložených interiérech ukazuje zařízení hospody: "Bude se tu dařit, každý v obci pije jak ve filmu," říká Neumann.
Prodavačka Jaroslava Neumannová dosud trochu zasněně vzpomíná na natáčení. "Vládla tady skvělá atmosféra. Například takové řvaní režiséra. To už nikdy nezažiju," směje se žena a její prodejna se pomalu plní.
Petr Vereš mluví napůl slovensky a přišel si do krámu vypít svých několik piv v doprovodu svých dvou jezevčíků. Jeden z nich na povel Bije! poslušně začne výhružně rafat po nejbližším člověku.
"Filmaři byli fajn, ale jednou jsem jim fakt musel nadat. Natáčeli tu vesnickou zábavu a svítili mi silnými reflektory celou noc do oken. Ani se nezeptali. Hrozil jsem, že jim ty světla rozbiju. Nenadával jsem jen já. Lidi si pak stěžovali, že kvůli tomu šly děcka nevyspané do školy," říká Petr Vereš.
Svatá pravda, řekla dvacetkrát
Jaroslava Neumannová vzpomíná na scénku, kdy jedna z obyvatel Jiříkova dopálila režiséra Bohdana Slámu. "Chtěl, aby dvakrát po sobě v jednu chvíli záběru řekla slova svatá pravda. Pokaždé to řekla jen jednou. Když už byl trochu nevrlý a záběr se poněkolikáté musel opakovat, řekla mu to pro jistotu dvacetkrát. Myslela jsem, že se na place smíchy složím. Museli byste ho vidět," usmívá se bodrá prodavačka. Její krámek měl původně ve filmu hrát. "Protože však nebyl zřejmě dost bídný, režisér nakonec nechal postavit v centru obce prodejní stánek," říká Jaroslava Neumannová.
Filmaři opravdu zaměstnali v obci kde koho. "Pomáhal jsem jim s kulisami a maloval jsem v nedalekých Albrechticích pro různé scény pokoje. Jeden měl připomínat čtyřicátá a druhý šedesátá léta. Musel jsem například vymalovat stěny pokoje červenými hvězdičkami. Nikdy bych si takový hnus doma na stěny nevytvořil," říká Petr Vereš.
Jitku Hudcovou nakonec z filmu střihači odstranili. "Točili mne, jak hrozně sprostě zakleju a pak řeknu: Kde je ta cisterna?," vypráví žena, která před schodištěm bytovky dovádí se svým dítětem. "Nakonec ta scéna ve filmu chybí. A je to škoda, měli ji tam nechat. Ať lidé v celé zemi vidí, že nám tady občas chybí i obyčejná voda. To si oni asi neumí ani představit," říká Jitka Hudcová.
Právě v době natáčení bylo v obci opravdu takové sucho, že úředníci přistavili do Jiříkova na pár týdnů několik pojízdných cisteren s pitnou vodou. Jitka Hudcová si myslí, že film například diváky v Praze nezaujme. "Kdo bude chodit na nějaké nuzné lidi? Ale film ukazuje pravdu. Ty rozbité paneláky co tady jsou. Ty staré bytovky, z kterých jsme se raději vystěhovali," říká žena, jejíž dcerka málem také ve filmu hrála roli čtyřměsíčního batolete. ""Ale pak ji nechtěli. Moc vyrostla," krčí rameny Jitka Hudcová.
Nevím, jestli chci ten film vidět
Tvůrci filmu pozvali koncem října obyvatele Jiříkova na předpremiéru Divokých včel v rýmařovském kinu. Hedvika Ilkvivová, která natáčela mnohem více než jiní neherci, ale předpremiéru nechtěla vidět. I dnes váhá.
"Viděla jsem ukázky v televizi. Ale nevím, jestli na ten film půjdu," říká příjemná, silná paní. "Byla jsem spokojená, pan Dušek byl na mne moc milý," vzpomíná na role, při nichž například natírala ochranným roztokem v lese stromky či sedávala na pařezu. "S herci a filmaři byla sranda a aspoň sem přijela nějaká kultura. Nic tady není. Děcka tu pak rostou jako dříví v lese a dělají samé lumpárny."
Jeden z malých herců přikyvuje: "Byla to legrace. Běhali jsme za motorkama a měli jsme žebrat žvýkačky. Někdy se mi ale zdálo, že hraju až moc velkého nuzáka." Některým obyvatelům Jiříkova také vadí, že hlavní hrdina vyrůstá ve filmu v nevzhledném bytě. "Tak strašně zase nežijeme. Ty záběry natáčeli někde v romské kolonii v Moravském Berouně a lidi si teď myslí, že tak žijeme i tady v Jiříkově," vytýkají někteří neherci filmu.
Stejně uvažuje i Miroslav Veselý, který se po zazvonění ve dveřích jedné z bytovek objeví v trenýrkách a představí se jako štábní rotmistr z Hranic na Moravě. "Udělali z Jiříkova až moc zanedbanou obec. Něco dost přibarvili. Kdyby se přišli podívat ke mně, viděli by, že tady zase všichni tak hrozně nežijeme," řekl rotmistr Miroslav Veselý.
Nedělali jsme to pro peníze, ale kvůli legraci
Pětašedesátiletá Jarmila Červášková hraje ve filmu jednu z větších postav babičky. "Myslím, že nás ten film ukazuje tak, jak fakt vypadáme a jak někteří žijeme. Jsme tady prostě takové staré ksichty," říká žena, která je filmařům vděčná za dobře prožitý loňský podzim.
"Byla u toho pořádná legrace a dělali jsme to ne kvůli penězům, ale právě kvůli té srandě. Seděli jsme stejně věčně na lavičce a já jsem pořád nadávala, protože jsem to měla ve scénáři. Ten režisér s námi měl nakonec více práce než my s ním," usmívá se žena, unavená po včerejší oslavě.
Na otázku, zda by někdy zase znovu ráda točila film, mávne Jarmila Červášková rukou. "Dejte pokoj. Už ne. Bylo toho dost," říká útlá, menší žena a zmizí v bytě šedivé bytovky v obci s lidmi, kteří se stali důležitým a svérázným základem jednoho mírně nezvyklého českého filmu.
Každý den může návštěvník Jiříkova například potkat na návsi u místní prodejny Štefana Boroše. Z televizní upoutávky na film ho dnes už zná celá republika. V zatmívajících střizích se objeví při upoutávce dokonce dvakrát.
"Když jsme to poprvé viděli, křičela jsem: Mámo, Boroš! A je tam dva razy!," vypráví jedna z obyvatelek Jiříkova. Bohorovně vyhlížející Štefan Boroš, který se dnes několikrát denně dívá na diváky z obrazovky, si každý den nosí domů z jediné prodejny v Jiříkově pět lahvových piv v dokonale pasující tašce.
Ve filmu hraje pasáka krav. "Krávy jsme měli půjčené ze Stránského, dostal jsem prut a točil jsem. Docela jsem si za těch pár dní slušně přivydělal," říká muž v zeleném mantlu, působící velice odevzdaně a vyrovnaně. Na otázku, čím se živí "v civilu", odpovídá: "Krmím prasata."
Kolemjdoucí obyvatel Jiříkova vzápětí prohodí, že Štefan je jeden z mála, který není v této obci nezaměstnaný. Má smutnou pravdu. Mnoho obyvatel Jiříkova žije dnes z podpory v nezaměstnanosti.
Hrála lesní dělnici i tanečnici na bále
Při filmu si mnozí z nich alespoň trochu přivydělali, ale film spíše dělali ze zájmu. Loňští filmaři je vytrhli z běžné letargie obyvatel bohem zapomenutých krajů. Na natáčení vzpomínají většinou rádi a jejich slova znějí upřímně.
"Hlavně dvě herečky z Brna a pan Dušek byli skvělí. Měli jsme je moc rádi. Napište tam, že nejmilejší byla Aťka Ambrová," říká prodavačka v krámě Jaroslava Neumannová. Ona sama si ve filmu střihla několik maličkých rolí, například lesní dělnici i tanečnici na hospodské zábavě.
Celou restauraci filmaři vyrobili speciálně pro film v bývalém kulturním domě. "Také jsme to pro ně stavěli. Co chtěli. Boudu v lese i bistro v centru obce, kde hlavní hrdinka prodává," řekl Miroslav Neumann. Právě on nyní dokončuje v obci konečně hospodu.
"Byla tady hospoda, ale hygienici ji uzavřeli. Při natáčení hospoda nebyla a my tu svoji otevřeme až tak za měsíc," říká muž při omítání stěn nového hostince, který ponese název U havrana. V dřevem obložených interiérech ukazuje zařízení hospody: "Bude se tu dařit, každý v obci pije jak ve filmu," říká Neumann.
Prodavačka Jaroslava Neumannová dosud trochu zasněně vzpomíná na natáčení. "Vládla tady skvělá atmosféra. Například takové řvaní režiséra. To už nikdy nezažiju," směje se žena a její prodejna se pomalu plní.
Petr Vereš mluví napůl slovensky a přišel si do krámu vypít svých několik piv v doprovodu svých dvou jezevčíků. Jeden z nich na povel Bije! poslušně začne výhružně rafat po nejbližším člověku.
"Filmaři byli fajn, ale jednou jsem jim fakt musel nadat. Natáčeli tu vesnickou zábavu a svítili mi silnými reflektory celou noc do oken. Ani se nezeptali. Hrozil jsem, že jim ty světla rozbiju. Nenadával jsem jen já. Lidi si pak stěžovali, že kvůli tomu šly děcka nevyspané do školy," říká Petr Vereš.
Svatá pravda, řekla dvacetkrát
Jaroslava Neumannová vzpomíná na scénku, kdy jedna z obyvatel Jiříkova dopálila režiséra Bohdana Slámu. "Chtěl, aby dvakrát po sobě v jednu chvíli záběru řekla slova svatá pravda. Pokaždé to řekla jen jednou. Když už byl trochu nevrlý a záběr se poněkolikáté musel opakovat, řekla mu to pro jistotu dvacetkrát. Myslela jsem, že se na place smíchy složím. Museli byste ho vidět," usmívá se bodrá prodavačka. Její krámek měl původně ve filmu hrát. "Protože však nebyl zřejmě dost bídný, režisér nakonec nechal postavit v centru obce prodejní stánek," říká Jaroslava Neumannová.
Filmaři opravdu zaměstnali v obci kde koho. "Pomáhal jsem jim s kulisami a maloval jsem v nedalekých Albrechticích pro různé scény pokoje. Jeden měl připomínat čtyřicátá a druhý šedesátá léta. Musel jsem například vymalovat stěny pokoje červenými hvězdičkami. Nikdy bych si takový hnus doma na stěny nevytvořil," říká Petr Vereš.
Jitku Hudcovou nakonec z filmu střihači odstranili. "Točili mne, jak hrozně sprostě zakleju a pak řeknu: Kde je ta cisterna?," vypráví žena, která před schodištěm bytovky dovádí se svým dítětem. "Nakonec ta scéna ve filmu chybí. A je to škoda, měli ji tam nechat. Ať lidé v celé zemi vidí, že nám tady občas chybí i obyčejná voda. To si oni asi neumí ani představit," říká Jitka Hudcová.
Právě v době natáčení bylo v obci opravdu takové sucho, že úředníci přistavili do Jiříkova na pár týdnů několik pojízdných cisteren s pitnou vodou. Jitka Hudcová si myslí, že film například diváky v Praze nezaujme. "Kdo bude chodit na nějaké nuzné lidi? Ale film ukazuje pravdu. Ty rozbité paneláky co tady jsou. Ty staré bytovky, z kterých jsme se raději vystěhovali," říká žena, jejíž dcerka málem také ve filmu hrála roli čtyřměsíčního batolete. ""Ale pak ji nechtěli. Moc vyrostla," krčí rameny Jitka Hudcová.
Nevím, jestli chci ten film vidět
Tvůrci filmu pozvali koncem října obyvatele Jiříkova na předpremiéru Divokých včel v rýmařovském kinu. Hedvika Ilkvivová, která natáčela mnohem více než jiní neherci, ale předpremiéru nechtěla vidět. I dnes váhá.
"Viděla jsem ukázky v televizi. Ale nevím, jestli na ten film půjdu," říká příjemná, silná paní. "Byla jsem spokojená, pan Dušek byl na mne moc milý," vzpomíná na role, při nichž například natírala ochranným roztokem v lese stromky či sedávala na pařezu. "S herci a filmaři byla sranda a aspoň sem přijela nějaká kultura. Nic tady není. Děcka tu pak rostou jako dříví v lese a dělají samé lumpárny."
Jeden z malých herců přikyvuje: "Byla to legrace. Běhali jsme za motorkama a měli jsme žebrat žvýkačky. Někdy se mi ale zdálo, že hraju až moc velkého nuzáka." Některým obyvatelům Jiříkova také vadí, že hlavní hrdina vyrůstá ve filmu v nevzhledném bytě. "Tak strašně zase nežijeme. Ty záběry natáčeli někde v romské kolonii v Moravském Berouně a lidi si teď myslí, že tak žijeme i tady v Jiříkově," vytýkají někteří neherci filmu.
Stejně uvažuje i Miroslav Veselý, který se po zazvonění ve dveřích jedné z bytovek objeví v trenýrkách a představí se jako štábní rotmistr z Hranic na Moravě. "Udělali z Jiříkova až moc zanedbanou obec. Něco dost přibarvili. Kdyby se přišli podívat ke mně, viděli by, že tady zase všichni tak hrozně nežijeme," řekl rotmistr Miroslav Veselý.
Nedělali jsme to pro peníze, ale kvůli legraci
Pětašedesátiletá Jarmila Červášková hraje ve filmu jednu z větších postav babičky. "Myslím, že nás ten film ukazuje tak, jak fakt vypadáme a jak někteří žijeme. Jsme tady prostě takové staré ksichty," říká žena, která je filmařům vděčná za dobře prožitý loňský podzim.
"Byla u toho pořádná legrace a dělali jsme to ne kvůli penězům, ale právě kvůli té srandě. Seděli jsme stejně věčně na lavičce a já jsem pořád nadávala, protože jsem to měla ve scénáři. Ten režisér s námi měl nakonec více práce než my s ním," usmívá se žena, unavená po včerejší oslavě.
Na otázku, zda by někdy zase znovu ráda točila film, mávne Jarmila Červášková rukou. "Dejte pokoj. Už ne. Bylo toho dost," říká útlá, menší žena a zmizí v bytě šedivé bytovky v obci s lidmi, kteří se stali důležitým a svérázným základem jednoho mírně nezvyklého českého filmu.
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Divoké včely Bohdana Slámy v oscarovém klání neuspěly. Mezi pět snímků nominovaných na nejlepší zahraniční film se nedostaly. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 Fotografie z filmu Divoké včely. |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 Obyvatelé Jiříkova si zahrali ve filmu Divoké včely. |
