Zato v Bělorusku rozsáhlé ohně stravující místní borovicové a březové lesy uvolnily do ovzduší zbytky radioaktivních prvků, které unikly při nehodě z ukrajinské jaderné elektrárny v Černobylu v roce 1986 a od té doby byly vázány v rostlinstvu. Také v tuzemsku zuřil po několik dnů oheň v lesích Českého Švýcarska. "Ten se ale s obrovskými požáry v okolí Los Alamos vůbec nedá srovnávat, nebyl tak ničivý a zdaleka ani tak nebezpečný," shrnuje Luděk Prudil z ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky. "Hašení trvalo delší dobu jen proto, že hořelo v nepřístupném skalním porostu."
Samovznícení je vzácné
Každý, kdo si někdy rozdělával oheň, ví, že nejlíp hoří malé kousky dřeva, drobné větvičky, suchá kůra. Velké dřevěné špalky ohořívají pomalu, a když se z ohně vytáhnou, uhasnou a nehoří dál. Tyto základní postřehy popisují i průběh lesního požáru. Je k němu zapotřebí delší horko a sucho, při němž uschne tráva rostoucí mezi stromy. V ní oheň obvykle začíná od nějaké jiskřičky. "V našich podmínkách je samovznícení lesa, třeba od blesku, velmi vzácné. Lesní požár obvykle vzniká vinou lidské neopatrnosti anebo záměrně," konstatuje Luděk Prudil. Z hořící suché trávy plameny obvykle přeskočí do koruny stromu. Ideální potravou pro oheň je borovice obsahující hořlavou pryskyřici. Na ní se vznítí jehličí a malé větvičky. Ohni se také daří ve vyschlé hrabance - vrstvě větviček a jehličí spadlých na zemi. Samy kmeny zdravých stromů při požáru obvykle celé neshoří, pouze ohoří a zuhelnatí. Proto také lesní požár živí především suchá tráva, jehličí a větve. U listnatých stromů platí, že nejlépe hoří měkké dřevo, třeba březové, mnohem obtížněji hoří tvrdé dřevo dubů a buků.
Nad hlavou i pod nohama
Hasiči rozlišují tři typy požáru lesa. První, nejméně nebezpečný, je požár pozemní, při němž vlastně hoří jenom suchá tráva. Ta se dá uhasit poměrně snadno, pokud není na nepřístupném místě. Nebezpečnější je požár korunový. Při něm se už oheň dostal do korun stromů. Hrozivý je hlavně v jehličí - to totiž působení ohně chvíli odolává, pak z něj teplo uvolní plynné částice, které náhle vzplanou. Vzniká vír, který hořící jehličí nasaje a jako ohnivou kouli vynese do vzduchu. Pozorovateli se to obvykle jeví jako šlehající plameny. Když ještě fouká vítr, může hořící koule přeletět desítky metrů a zapálit les na jiném místě. "Pro hasiče to je riziková situace, protože je takto může oheň obklíčit," poznamenává Luděk Prudil. Stejně hrozivý je i požár v hrabance, kterému se říká podzemní. Oheň postupuje skryt pohledům a teprve až po chvíli se vynoří plameny na povrch. "Myslíte, že vidíte, kde hoří, a najednou vám plameny vyskočí za zády," líčí Luděk Prudil.
Voda je nejlepší
Na lesní požáry je nejlepší voda, a to pokud možno roztříštěná do kapiček. Jeden litr vody vstříknutý do ohně se mění v 1770 litrů páry a odebírá ohni teplo potřebné k hoření. Vodní pára vytlačuje ostatní plyny včetně kyslíku, takže oheň přestává hořet. Výjimečně dávají hasiči do vody smáčedla, která snižují povrchové napětí vody a umožňují, aby se voda lépe zachytila na předmětu a nestekla. Jiné chemikálie pro hašení lesa obvykle nutné nejsou. Voda začíná být nebezpečná až při hašení požárů s teplotou nad 1300 stupňů Celsia. Při ní se voda rozkládá na kyslík a vodík a dochází k výbuchu. "To se může stát hlavně při hašení požáru v průmyslu, když třeba hoří kovy jako hliník nebo elektron. V lesním požáru dosahují teploty kolem 1000 či 1100 stupňů a rozklad vody nehrozí," říká Luděk Prudil.
Borůvčí proti ohni
Největší a nejdivočejší lesní požáry se vyskytují na jihu USA a v Austrálii. V Evropě jak se znovu potvrdilo v minulých dnech - jsou nejrizikovější státy u Středozemního moře, kde rostou keře s vysokým obsahem pryskyřice a také eukalypty plné hořlavých pryskyřic a olejů a kde bývá sucho. Větší lesní požáry se příležitostně vyskytují rovněž na jihu Slovenska a v Polsku, kde rostou borovice na písčité půdě, kterou voda snadno prosákne a nestačí hasit. "V České republice tak velké požáry zpravidla nehrozí. Lesy rostou často na jílové půdě, jíž voda tak rychle neproteče, a pod stromy bývá borůvčí držící vlhkost. To jsou podmínky, které znesnadňují vznik ohně," shrnuje Luděk Prudil. "Navíc lesy u nás nemívají velkou rozlohu a vede jimi hustá síť silnic, takže je oheň obvykle včas objeven. Také požární útvary jsou rozmístěny tak, že se k požáru dostanou poměrně rychle."
Co to je oheň?
Přestože lidstvo využívá oheň už tisíce let a moderní civilizace by bez něj nebyla možná, vědci stále nemají úplně jasno, co to vlastně oheň přesně je, a přou se o to, jaký je mechanismus hoření. Vědí samozřejmě, že hoření je fyzikálně-chemická reakce, při níž se spotřebovává kyslík a uvolňuje teplo.Samotný okamžik reakce je ovšem tak krátký, že se dá jen obtížně pozorovat. Známé je, že žádná látka nehoří přímo v pevném nebo kapalném stavu, ale až když se - třeba okolním teplem promění v plyn. Kompaktní pevné materiály tedy hoří na povrchu a oheň se jen pomalu a obtížně dostává dovnitř hmoty.
