Čím vás Sto roků samoty tak zbláznilo? Které téma vás nejvíc zaujalo?
Možná ten nejméně důležitý důvod je, že mě už léta okouzluje, jak do Čech vtrhává svět. A ta jiná kultura, kterou Márquez přináší, je pro mě hrozně voňavá, nevšední, díky ní se dovídám nové věci o sobě. Druhý důvod je, že Márquez pojímá svět komplexně. Neříká mi, pane Novotný, tohle je důležitější než tamto. Namaluje na plátno všechno najednou a nahrne to na vás - radost, smutek, štěstí. Třetí a nejzajímavější důvod je Márquezovo vnímání smrti jako součásti života. U nás máme trochu pocit, že hřbitov je ve společnosti lidí nad padesát neslušné slovo, v Márquezovi a ani v reálném životě to tak není. Smrt je přirozenou součástí světa a čím je člověk starší, tím víc se stává součástí jeho vlastního vesmíru. Toto téma je pro mě v současné chvíli nejaktuálnější.
Schwajdova dramatizace tak rozsáhlého románu je velmi zdařilá a divadelní.
Není náhodou, že Márquez, který zakázal jakoukoliv adaptaci tohoto díla, povolil pouze tuto jedinou dramatizaci. Schwajda vzal postavu babičky Úrsuly a nahlédl příběh jejíma očima. Z obrovského materiálu té knihy vybral nejzajímavější pasáže, nejpodstatnější motivy a převyprávěl je velmi dramaticky. Vytvořil tím mimo jiné i skvělou příležitost pro jednu herečku.
Ve vaší inscenaci hraje tuto roli Jiřina Jirásková, viděl jste ji od počátku jako Úrsulu?
O mně je známo, že neumím obsazovat hry a nechám si rád poradit. Obsazení nejen Jiřiny Jiráskové, ale i Miroslava Moravce, Vladimíra Dlouhého, Zlaty Adamovské a dalších vzniklo proto v širším přípravném týmu, v němž byl také umělecký šéf a dramaturg. Slyšel jsem, že obsazení je dobré, ale bohužel já jsem v tom zčásti nevinně.
V účasti německého scénografa bulharského původu Mihaila Tchernaeva, který vytvořil velmi zdařilou a funkční výpravu, ale rozhodně nevinně nejste...
To je pravda, spolupracovali jsme spolu už poněkolikáté, přinesl mi například geniální scénografické řešení pro Jesus Christ Superstar v Divadle Spirála. Bohužel není typem do repertoárového divadla, jeho gesta jsou rozmáchlá, protože jeho divadelní vidění je renesančně bohaté. Některá divadla to špatně snášejí, protože peněz a práce je na to potřeba více, než je v kraji zvykem. V tomto případě jsem pro něj sáhl především proto, že dlouhou dobu žil v latinské Americe a její kultuře dobře rozumí. Na jevišti to funguje, ale všichni se musejí obrnit trpělivostí a tohoto krásného blázna tak zvaně vydejchat. Technici a rekvizitáři kupříkladu musejí přípravě tohoto představení věnovat trojnásobně dlouhou dobu, než je obvyklé.
