Jen pokud budou negativní, bude mít ona i její maminka jistotu, že se nenakazila například žloutenkou nebo virem HIV.
"Dva odběry už máme za sebou, ty dopadly dobře, a teď čekáme ještě na třetí," říká maminka Veroniky Monika Matulová.
Jak se vše seběhlo, to se matka dozvěděla jen náhodou. Dcerka si totiž hrála venku s jinými dětmi a vpich mamince ukázala až později. "Ve školce si totiž o nebezpečí injekčních jehel a stříkaček povídali. Věděla tedy, že se to nesmí a že provedla něco špatného. Logicky se tedy nejprve bála," říká žena.
I když vpich na ruce našla, nevěděla, zda může malé dcerce věřit. Nejprve se tedy doma rozběhla menší zkouška. "Vypůjčila jsem si injekční stříkačku i s jehlou v lékárně, k tomu jsem dala obyčejnou jehlu, obyčejný špendlík a spínací špendlík.
Dcera mi pak jednoznačně ukázala, o co se píchla," popsala Matulová.
To však netušila, že trápení a problémy teprve začínají. "Nevěděla jsem vůbec, co mám dělat. Vím, že se to může stát, nikdy jsem nevěnovala pozornost tomu, jak se má postupovat. Volala jsem tedy lékaři, a ten mi řekl o nutnosti odběrů a kdy jsou termíny," dodala Matulová.
Oč jsou odběry na středisku vyřízeny rychleji, o to delší je pro matku s dcerou čekání na výsledek. Ten bývá znám až druhý den. Čekání provází strach. Možná o to větší, že maminka pětileté Veroniky si se svými dvěma dětmi už své prožila.
Její sedmnáctiletý syn je totiž zdravotně postižený a od svých pěti let žije v ústavu. Malá Veronika se narodila po delší době. I když přišla na svět zdravá, ve dvou letech měla namále. Dostala totiž meningitidu a skončila na anesteziologickoresuscitačním oddělení v nemocnici.
"Jsem sice otrkaná životem, ale na druhou stranu jsem ráda, že mi dcerka o svém poranění řekla. Kdybychom to netušili a ona dostala nějakou infekci, než by se na to přišlo, mohla by se léčba zanedbat," věří maminka, že všechno zlé je k něčemu dobré.
