Pondělek byl dnem, kdy měl Jan odjet se svým otcem na dvoutýdenní prázdniny. Případ ukázal, kam až mohou dospět vztahy v rozvrácených rodinách.
Petr Kotan, který už více než dva roky svého syna neviděl, přestože s ním má na základě rozhodnutí soudu trávit každý druhý víkend a část všech prázdnin, žaluje Českou republiku ve Štrasburku.
Chce, aby mu Evropský soud pro lidská práva přiznal odškodnění za to, že české soudy nedokázaly vymoci své vlastní rozsudky, a neumožnily mu tak stýkat se s vlastním dítětem. Újmu, kterou utrpěl tím, že syna přes dva roky neviděl, si cení na 23 tisíc eur.
Že syna nedostane ani tentokrát, tušil Petr Kotan předem. Právě proto si s sebou přivedl čtyřčlenný doprovod. Soudní vykonavatelé se měli postarat o odebrání dítěte matce, úkolem pracovnice odboru péče o dítě zase bylo dohlédnout na to, aby nebyla porušena Janova práva.
Dveře bytu se otevřely hned na první zazvonění. Dovnitř však směli jen "muži zákona". Jana doma nenašli. Podle jeho matky je už pár dní na táboře. Kde, to žena odmítla prozradit. "Prostě nám to neřekla. Nemůžeme ji přece natáhnout na skřipec," komentoval to Miroslav Houra, jeden ze soudních vykonavatelů.
Pracovníkům soudu nezbylo než sepsat s matkou protokol. Ten projedná soud a Sylvě Kotanové patrně uloží několikatisícovou pokutu. "Co jiného můžeme dělat?" ptá se Houra.
Úspěch podle něj vykonavatelé slaví zhruba v polovině případů. Tehdy, když je dítě, o které jeho rodiče vedou spor, doma. "Jednou nám matka odmítala otevřít. Zavolali jsme zámečníka a dítě odtamtud odvedli. Ale když syn nebo dcera doma nejsou a neznáme jinou adresu, na které mohou být, nemůžeme dělat nic," dodal Houra.
Nepodařená exekuce v ulici U Nikolajky trvala jen deset minut. Soudní vykonavatelé otci přečetli protokol, který s jeho bývalou ženou sepsali, a vzápětí se zjevným ulehčením odjeli.
"Samozřejmě, že jsou pro nás takové situace lidsky nepříjemné. Chyba bývá na obou stranách a přitom si to ti lidé odmítají připustit. Oba pak na nás tlačí a nikdy nejsou spokojeni s naším rozhodnutím," podotkla pracovnice odboru péče o dítě Martina Nečasová.
Petra Kotana výkon pracovníků soudu neuspokojil. "Kdyby mi opravdu chtěli pomoci, jeli by s námi na další adresy, kde kluk může být. Nevěřím, že je na nějakém táboře," řekl rozčilený Kotan. Sám to nevzdal.
Spolu se stejně postiženým přítelem ze sdružení Spravedlnost dětem, který ho doprovázel v roli svědka a kameramana v jedné osobě, vyrazil na chalupu bývalé ženy. "Kluk je určitě tam," věřil před odjezdem. Hodinová cesta však rovněž vyšla naprázdno. Chalupa byla zabedněná a nikdo v ní nebyl.
Že riskuje pokutu, Janova matka dobře ví. Tvrdí však, že je v tom nevinně. "Nemám ani ten nejmenší důvod bránit bývalému manželovi ve styku s dítětem. Problém je, že k němu Honzík nechce, a s tím já nemohu nic dělat. Stejné to bylo před týdnem, kdy měl jít k babičce. Šli jsme kvůli tomu dokonce na odbor péče o dítě. Tamním pracovnicím brečel, že k babičce ani k tátovi nechce," řekla Sylva Kotanová.
Podobné reakce dětí z rozvrácených rodin jsou podle psychologů běžné. "Důvodem nenávisti dítěte k jednomu rodiči bývá cílené programování, kterého se na dítěti dopouští ten druhý," vysvětluje americký psycholog Richard Gardner.
Jak se to pozná? Dítě neumí svůj odpor k jednomu z rodičů racionálně odůvodnit. To je zjevně i případ malého Jana. "Ano, matka ho k nám přivedla a kluk tu udělal scénu. Ze zápisu je však zřejmé, že svou nechuť jet na prázdniny k babičce a svému otci rozumně vysvětlit nedokázal," podotkla pracovnice odboru péče o dítě, Martina Nečasová.
