Volba není (nemá být!) buď, či nebo. Chytrá společnost, která nechce plýtvat lidským potenciálem, využije každou možnost, aby neztratila vzdělání a schopnosti žen s dětmi. Vyplatí se jí to ekonomicky i v dobrém pocitu těch žen, které se v 21. století pouze s jednou životní rolí nespokojí.
V rámci Evropské unie je zaměstnanost českých matek jedna z nejnižších. V zemi, kde až na výjimky potřebují rodiny oba příjmy, není pravděpodobné, že by většina žen s dětmi do 12 let zůstávala doma dobrovolně. Doplňme další: čím vyšší vzdělání zdejší ženy mají, tím méně rodí děti.
A do třetice: ženy s dětmi patří k těm, kdo nejhůř shánějí práci.
Zmíněné dilema „dítě (děti), či kariéra“ je tak pro řadu českých žen aktuálním problémem.
Jsou takřka v každé fázi života na trhu práce v nevýhodě, ať mají vzdělání sebevyšší – jako příští matky, jako matky i jako „báby“.
Ženský překážkový běh začíná nezřídka už doma. Zdejší muži se mají co učit od severských spoluotců, jak si podělit péči o rodinu.
Pokračuje to dál v jeslích a školkách: dotovaných obecních je málo, nejsou na ně peníze. Ale na rozdíl od soukromých se zde vybírají symbolické částky.
Je tak scestná úvaha o příspěvku na hlídání či chůvu? Vzdělané matky by se mohly vrátit do práce (a odvádět velké daně), další ženy by našly uplatnění.
Rodičovská dovolená je velkoryse dlouhá, leč špatně placená.
Což ji zkrátit, ale za víc peněz? Zaměstnavatelé se bojí absence žen spojené s péčí o děti. Částečné úvazky se tady málokdy vyplácejí oběma stranám.
Ve vedení firem jsou většinou muži... A překážkový běh žen na trhu práce může pokračovat „zvesela“ dál.
