Po shlédnutí pořadu s panem Vondrušku jsem nabyl dojmu, že je příliš zahleděn do historie. Což by samo o sobě nebylo zase tak špatné, protože i z historie je možno se učit.
Ale jeho pohled historika je ale dle mého názoru příliš zbarven růžovými brýlemi spisovatele, který při psaní historických románů příliš myslí na to, aby se romány také dobře prodávali. On nepíše pro odborníky, nýbrž pro široké čtenářstvo, které pochopitelně raději čte román, kde se líčí dávné časy jako romantická doba plná kladů. Přitom bohužel zapomíná na mnohem závažnější zápory.
Musel jsem se usmívat při jeho líčení zlatých starých časů, kdy si lidé prý pořizovali děti teprve tehdy, věděli-li že je mohou uživit. Takový nesmysl. A odkaz na bohaté patricijky ve starověkém Římě, které odmítaly rodit děti byl už opravdu uhozený argument. Říše římská pochopitelně nebyly pouze bohaté patricijky, nýbrž také obyčejný, prostý lid. Nedostatek vojáků tedy nebyl způsoben jejich nechutí mít děti, nýbrž stále větší potřeba a spotřeba římské říše lidského bojového materiálu, způsobená jejich rozpínavostí a nutností udržet dobytá území v jejich sféře vlivu.
Kdepak pane Vondruško, historie a také současnost dnešní reality nám ukazují, že si lidé vždy pořizovali hodně dětí v nejistých a nesociálních podmínkách, kdy jim množství dětí zajištovalo jejich vlastní stáří.
Lenost, tupost a konzum kam se člověk podívá.
