Vážený pane Sazečku,
někdo tomu říká genocida, někdo zase úspěšné potlačení povstání. Snad nejpřehledněji to shrnul Josef Švanda ve své diplomové práci, cituji: "Z velké části arménské obyvatelstvo těchto východních provincií vítalo Rusy jako osvoboditele a mnozí se přidávali k jejich vojsku. Ruská propaganda získávala tisíce arménských dobrovolníku pomocí posilování nadějí osmanských Arménu na vytvoření vlastního státu. Když potom v dubnu 1915 došlo k protitureckému povstání arménského obyvatelstva v provincii Van, rozhodla se vláda Výboru jednoty a pokroku proti Arménům zasáhnout. Bylo vydáno nařízení k přemístění arménského obyvatelstva z východních částí říše do Sýrie. Oficiálním důvodem tohoto kroku bylo zajistit, aby nemohlo docházet ke kolaboraci s blížícím se ruským nepřítelem. Deportace započaly v květnu 1915 hlavně za násilné asistence kurdských pořádkových jednotek. Je zřejmé, že vedoucí činitelé vládnoucího Výboru jednoty a pokroku (hlavně Talat) viděli v kolaboraci některých Arménu s nepřítelem dobrou záminku k tomu, aby se s Armény vypořádali jednou pro vždy. Brzy po odsunech z východu začali být Arméni vyháněni i z ostatních částí říše. Toto trvalo až do pozdního léta 1916. Minimálně za tichého souhlasu vlády, pokud ne přímo na její pokyn, docházelo k častým násilnostem a řízenému vraždění. Turecko a Arménie dodnes vedou spory o to, kolik etnických Arménu bylo při těchto deportacích zabito nebo přišlo o život následkem dlouhé a těžké cesty. Jako realitě nejbližší se zdá být odhad, že z jednoho a pul milionu odsunutých Arménu jich přišlo o život 600 až 800 tisíc." 
Citováno z diplomové práce Josefa Švandy: Ústavní vývoj Turecka do roku 1945, KU PF, Praha 2009
