Nemuslimové mají vstup do Mekky zakázán. V případě neuposlechnutí hrozí zadrženému vyhoštění ze země, případně i vězení. Z původní obavy, že by předislámský polyteistický kult mohl být u Káby znovu oživen, vzešel příkaz v Koránu, že by tato svatá místa neměla být přístupná nevěřícím.
V saudskoarabských průkazech totožnosti je uvedeno vyznání, které může v případě pochybností policie zkontrolovat. Při žádosti o vízum se je nutné vyplnit vyznání žadatele, v případě muslimů je vyžadováno potvrzení místní autority. Nicméně i tak se některým nemuslimům daří do Mekky dostat.
V minulosti se podařilo několika evropských cestovatelům, kteří byli převlečení jako muslimové, navštívit Mekku. K nim patřil zotročený sluha Hans Wild (mezi roky 1607 a 1609), německý vědec a cestovatel Ulrich Jasper Seetzen (1809), a Basler Jean Louis Burckhardt (1814), který je také známý objevem starověkého nabatského města Petra, německý orientalista a objevitel Heinrich von Maltzan, který v roce 1860 převlečený za muslima díky pasu získanému pomocí úplatku od jistého Araba navštívil Mekku, o čem píše v knize poprvé vydané v roce 1865. V roce 1853 popsal anglický dobrodruh Richard Francis Burton detailní popis Mekky, kterou navštívil převlečený za derviše a zúčastnil se důležitých náboženských ceremonií. Nizozemský vědec o islámu Christiaan Snouck Hurgronje také navštívil v 19. století pod falešnou identitou Mekku. Výsledek jeho cesty bylo dvojdílné dílo („Mekka“, vydáno v roce 1889), které se skládá z textové o obrazové části.
V roce 1979 se do Mekky dostali členové francouzské Groupe d’Intervention de la Gendarmerie Nationale (Skupina speciálního určení francouzské policie), kteří se na základě výjimky od saúdské armády podíleli na potlačení obsazení Velké mešity v Mekce.[6]
