Pacientka jim v hospici rekordně přežila 2 roky? No nemluví zrovna lichotivě.

Celou dobu byla doma. Tato sestra mluví o Domácím hospici Tabita.

Není to zas až tak neuvěřitelné. Kolegyni v nemocnici o nemocné babičce řekli, že hodně brzo umře (do pár dnů), tak si ji vzali domů, aby umřela ve vlastní posteli u rodiny. No a už je to víc jak rok a je pořád tady.

Pokud jde o smrt ‘věřících’, tak někteří umírají s pokojem v srdci, že jim Bůh odpustil všechny jejich prohřešky skrze víru v Ježíše Krista, který za ně zemřel na kříži a třetího dne vstal z mrtvých a odchází s pokojem ve svém srdci, který tento svět nemůže dát, že vše učinili podle Boží vůle, jak měli.

Pak je další skupinu křesťanů - věřících, kteří nevěří, že to co pro ně udělal Ježíš na kříži je dostatečné, proto aby mohli přejít ze smrti do života a musí dělat dobré skutky, aby mohli přijmout sami sebe, než zemřou.

To stejné platí o lidech, kteří nevěří, anebo o Těch ,jejichž svědomí manipuluji jiní lidé, kteří si myslí, že jen ta jejich víra je ta správná.

Tuto zkušenost jsem nabral za 3 1/2 roku služby umírajícím a starým lidem v jedné diakonii před 25 lety.

Slovy o podřadné práci v továrně to paní poněkud zabila. Nemám rád lidi, kteří se povyšují nad jiné a haní práci, kterou sami nikdy nedělali. Zdaleka ne každá práce v továrně musí být podřadná.

kdo chtěl, pochopil, kdo nechtěl, blbě rejpe v diskusi

O několik tříd lepší článek než ten minulý s "letuškou".

Ne vždy je okamžik smrti spojen s klidem a smířením. To, že tímto okamžikem projdeme všichni je největší jistota v životě. Jak jím projdeme, nemůžeme mnohdy ovlivnit. Ale můžeme své životy prožít co nejlépe. Pak se nemusíme bát převozu na druhý břeh.

V Austrálii umírající litují toho, že v životě příliš pracovali.

No aspoň jsou za to adekvátně ohodnoceni. U nás jsou lidi rádi, když zaplatí všechny náklady, po čemž jim zbude akorát holý zadek.

Výdělek a spokojenost života spolu moc nesouvisí. Před sto lety lidé pracovali od rána do večera a volnou měli akorát neděli. Dovolená neexistovala a třeba moře byl pojem učebnice.

A přesto ti lidé byli pravděpodobně šťastnější než my dnes.

Po všech těch striptérkách, tantrickejch honičkách a gay prostitutech trochu divné mít v Lidech Česka někoho kdo dělá užitečnou práci a má smysluplný život... Asi nějaký omyl v kontaktech od redaktorky.

Ale hlavně mě šokovala otázka "Žijeme v době, kdy je naprostá většina lidí pohřbena bez obřadu". Tomu prostě nevěřím. Když si projdu úmrtí ze svého okolí, je pohřeb bez obřadu velká výjimka. Ano, asi jich od roku 1989 přibývá a bohužel i bude, to už je dané systémem, ale "naprostá většina"?

To se pouze hloupě ptala redachtórka.

Jestli se něco v našem zdravotnictví za posledních 20-30 let výrazně, opravdu VÝRAZNĚ zlepšilo k lepšímu, tak je to právě hospicová péče, a to nejenom lůžková v různých kamennných hospicech ale i ta domácí. Doma je přecejen doma. Mám s nimi prakticky každodenní zkušenosti již půl rok. Moje maminka je také na odchodu z tohoto světa, má rakovinu slinivky břišní a nyní již i jater a od prvního setkání jsem s s jejich prací více, než spokojený. Charita k nám domů jezdí každý den, včetně víkendů, když je potřeba, tak na telefon i častěji , už u nás byli i v noci, přivezou a podají jí všechny potřebné léky proti bolestem, řeší společně s ní i další problémy s tím spojené, , cvičí s ní, vykoupou ji, namasírují, poradí nám všem,co jsme u ní, co a jak máme dělat, , atd. A co je pro ní přinejmenším stejně důležité, že jsou na ni všechny sestřičky i doktorky , které se u ní střídají, až neuvěřitelně hodné, slušné, nikdy nikam "nespěchají", dovedou i pohladit, usmát s, povídat si si s ní apod. a vytvářejí kolem ní krásnou a pohodovou atmosféru. A peníze ? Dodnes nás nestála ani korunu, vše platí VZP. A v kamenných hospicích s platí 200-300 za den, se vším všudy. Tato práce se nemůže dělat pro peníze, je o srdíčku a o úctě k druhým. Zasloužily by si nejméně 10x toho, co mají. Ale přesto je takových lidí naštěstí stále více a více, rozšiřují se nejenom domácí hospicová péče, ale i tzv. kamenné hospice, které toho nemají s klasickými nemocnicemi a nebo s LDN mnoho společného atd. Naštěstí to v této oblasti jde bez zásahu jakýchkoliv politiků, stran a vlád, dalo by se i říci, že mnohým z nich až jim navzdory. Před takovými organizacemi a lidmi, kteří v ních pracují se hluboce a s největší možnou úctou skláním.

Hlavně si na to vzpomeňte, až nějaký ynteligent zase bude nadávat na "neziskovky", coby parazity a zloděje. Prakticky všechny domácí hospice jsou neziskovky. A upřímně řečeno, nikdo jiný než "neziskováci" takovou práci ani dělat nemůže...

No jo, jak to sepsal před časem J.A.Krchovský, plus mínus takhle nějak:

Pane Bože, jestli jsi, tak už mě nese*

chováš se totiž poněkud nefér

Nikdo mi neřek, když jsem šel na svět

že jednou budu muset se vracet.

Život není fér, tak to vždy bylo, je a bude.

TO JE PANÍ "NA PRAVÉM MÍSTĚ".