Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zobrazit příspěvky: Doporučované Všechny podle vláken Všechny podle času

M26i91l81a96d52a 50Š91n40a96j97d47r26o61v13á 3907334904

Paní Řezáčová, smekám před Vámi a velice si vážím práce, kterou děláte. Vím jak je nedoceněná finančně i společensky, tak Vám alespoň popřeji stálý dobrý pocit z toho, co pro člověka v terminální fázi i pro jeho rodinu děláte.

+74/0
doporučit
2.8.2017 20:07

H57o72n57z11a 43J38a56n58e87č80e26k 5791649146

Opravdu velice zajímavý rozhovor. Že zrovna na umírající nejsou ve zdravotnictví peníze, není novinka, ale rozhodně je velká ostuda, že je tomu tak v relativně vyspělé evropské zemi...

+53/0
doporučit
2.8.2017 20:06

J28a73n 44N49o14v86á12k 7591311424596

Tato paní je pro mě celebrita R^

+52/0
doporučit
2.8.2017 21:04

J40a13n 39Z15e13n48k26l 5125607190975

Vaše práce má hluboký smysl, snad jeden z nejvyšších. Děkuji Vám a Vaším spolupracovníkům za všechny současné i budoucí pacienty a jejich blízkéV

+48/0
doporučit
2.8.2017 22:08

B47e73d68r42i93c25h 35Z70i36t35k78o 1336120768575

Články tohoto typu mě vždy vedou hlubokému zamyšlení a zároveň dávají možnost vzdát hold těmto sestrám a všeobecně lidem těm, kteří přispívají svou činností k lehčímu přechodu na druhou stranu po životě. Mám svou vlastní zkušenost a tak si dovolím posoudit nezměrný přínos Hospice v těch chvílích nejobtížnějších. Můj tatínek onemocněl rakovinou prostaty a přes veškeré "pokusy" nemoc metastázovala do rakoviny společného hepaticu. Přestože jsem se snažil i prosteřdnictvím financí v nemocnici řešit jeho péči, byla přímo otřesná a za tím si stojím, domácí péče nebyla možná a mobilní hospic nebyl dostupný.Lékařskou péči, poskytovanou člověku na poslední cestě bych spíše označil za ponechání svému osudu v očekávání brzkého skonu. Po intenzivním řešení této situace mi byl doporučen Hospic v Litoměřicích (jsme z Teplic) a v celé té anabázi to bylo nejlepší rozhodnutí. Úžasný personál, skvěle vybavené místo s velice chápavým přístupem všech zainteresovaných. Velmi nám pomohli přijmout nevyhnutelné a zajistili důstojné rozloučení, včetně přítomnosti faráře. S tatínkem jsem mohli být až do posledních chvil. Po odchodu tatínka jej převlékli, vytvořili důstojnou atmosféru pro rozloučení a umožnili nám strávit v rodinném kruhu další čas. Jednoznačně děkuji tímto Hospici v Litoměřicích za jejich přístup, pochopení a usnadnění přijmutí toho nevyhnutelného, smrti. Svůj příběh jsem prožil v roce 2014 a přístup sester a personálu Hospice, jejich laskavost i pochopení, to je dojem a pocit, který si sebou ponesu zbytek života.Děkuji.

+40/0
doporučit
2.8.2017 20:54

M26o87j72m68í24r 23H27l97o14u33š53e20k 1707786658694

K pani/slecne chovam hluboky obdiv. Je ostuda,ze na toto v nasi spolecnosti,plne korupce a zbytecneho utraceni nejsou penize.

+33/0
doporučit
2.8.2017 20:12

J65i65r53i 15D12o54m88i60n41i32k 1941638361370

Jestli se něco v našem zdravotnictví za posledních 20-30 let výrazně, opravdu VÝRAZNĚ zlepšilo k lepšímu, tak je to právě hospicová péče, a to nejenom lůžková v různých kamennných hospicech ale i ta domácí. Doma je přecejen doma. Mám s nimi prakticky každodenní zkušenosti již půl rok. Moje maminka je také na odchodu z tohoto světa, má rakovinu slinivky břišní a nyní již i jater a od prvního setkání jsem s s jejich prací více, než spokojený. Charita k nám domů jezdí každý den, včetně víkendů, když je potřeba, tak na telefon i častěji , už u nás byli i v noci, přivezou a podají jí všechny potřebné léky proti bolestem, řeší společně s ní i další problémy s tím spojené, , cvičí s ní, vykoupou ji, namasírují, poradí nám všem,co jsme u ní, co a jak máme dělat, , atd. A co je pro ní přinejmenším stejně důležité, že jsou na ni všechny sestřičky i doktorky , které se u ní střídají, až neuvěřitelně hodné, slušné, nikdy nikam "nespěchají", dovedou i pohladit, usmát s, povídat si si s ní apod. a vytvářejí kolem ní krásnou a pohodovou atmosféru. A peníze ? Dodnes nás nestála ani korunu, vše platí VZP. A v kamenných hospicích s platí 200-300 za den, se vším všudy. Tato práce se nemůže dělat pro peníze, je o srdíčku a o úctě k druhým. Zasloužily by si nejméně 10x toho, co mají. Ale přesto je takových lidí naštěstí stále více a více, rozšiřují se nejenom domácí hospicová péče, ale i tzv. kamenné hospice, které toho nemají s klasickými nemocnicemi a nebo s LDN mnoho společného atd. Naštěstí to v této oblasti jde bez zásahu jakýchkoliv politiků, stran a vlád, dalo by se i říci, že mnohým z nich až jim navzdory. Před takovými organizacemi a lidmi, kteří v ních pracují se hluboce a s největší možnou úctou skláním.

+23/0
doporučit
2.8.2017 23:57
Foto

J35a81n 88Č24e74r56m87á47k 4919108435497

bohužel, domácí hospic není možno dopřát každému. A někdy ani stabilní hospic...

Když asi po roční nemoci umírala moje mamka (po dobu nemoci jsme o ni s pomocí charity pečovali) snažil jsem se jí odchod (zpočátku jsme věřili, že nemoc překoná) maximálně zpříjemnit a ulehčit (nebo možná nám, nevím) ale hospic nebyl možný z důvodu nemožnosti převozu...

Trochu škoda byla, že mamka vlastně byla poslední měsíc v bezvědomí... I tak jsme za ní denně jezdili, ale od chvíle, co ji odvezli do špitálu byla při vědomí jen párkrát, ale nějak víc komunikovat se s ní stejně nedalo...

Jsem si tak říkal, zda ji bylo nutno odvážet do nemocnice, když si mamka přála zůstat doma... asi by ráda vyměnila onen měsíc života v bezvědomí za odchod v rodinném kruhu...

Dost jsem se snažil o domácí hospic, ale její zdravotní stav ani technicky to nebylo možné... A když to konečně povolili a i potřebné prostředky by charita mohla opatřit už to neklaplo... V pondělí jsem to byl na charitě domlouvat, takže jsem i vynechal návštěvu, ale v úterý ráno mamka odešla...

I tak jsme však rádi, že jsme mohli onen rok prožít v její blízkosti a vrátit jí aspoň trochu péče, kterou kdysi dala ona nám a trochu jí za ni poděkovat...:-)

+19/0
doporučit
2.8.2017 21:19

J24i32ř33í 46H69o10v70o69r34k28a 2106317670641

Po všech těch striptérkách, tantrickejch honičkách a gay prostitutech trochu divné mít v Lidech Česka někoho kdo dělá užitečnou práci a má smysluplný život... Asi nějaký omyl v kontaktech od redaktorky.

Ale hlavně mě šokovala otázka "Žijeme v době, kdy je naprostá většina lidí pohřbena bez obřadu". Tomu prostě nevěřím. Když si projdu úmrtí ze svého okolí, je pohřeb bez obřadu velká výjimka. Ano, asi jich od roku 1989 přibývá a bohužel i bude, to už je dané systémem, ale "naprostá většina"? 8-o

+22/−1
doporučit
2.8.2017 23:58

T56e49r73e59z85a 88S72c31h44m39a44u23s89o28v77á 9654328131

Dopřát mamince umřít doma se svou rodinou byl dar, pro ni i pro nás. Díky všem od Alžbětinek.

+18/0
doporučit
2.8.2017 22:07

J89a78n31a 51V89í40š61o35v39á 5189363134237

Smířit se se smrtí je těžké pro umírající i pro pozůstalé. Proto si velmi vážím a oceňuji práci všech, kteří se snaží usnadnit a zmírnit neodvratné chvíle. Domnívám se, že k tomu musí být velká odvaha a hodně víry a lásky k člověku. Ne každý má tento dar.

+17/0
doporučit
2.8.2017 20:40

D33a67v35i82d 37V60i12k37t21o15r84a 9874194555517

Dneska už vím, jak to paní Řezáčová myslí a v mnohém s ní souhlasím. Na ten víkend, kdy zemřela naše mamka, nikdy nezapomenu. V sobotu jsem dojel za rodiči na kafe a bramboráky, co mamina udělala k večeři. Mamka už byla v posteli, necítila se dobře, tak jsem jí líbl na čelo a popřál jí hezkou noc, že v neděli odpoledne se zase stavím. V neděli před polednem najednou volá táta, ať okamžitě dojedu, že máma umírá. A dojel jsem bohužel pozdě, bylo to nejdelších 40 km, co jsem kdy jel. Ze zbytku toho dne si moc nepamatuju, mám výpadky, ale jasně si pamatuju , jak mamku pohřební služba odvážela pryč, kamsi mimo náš svět, to byl nejhorší okamžik, přesně jak paní Řezáčová popisuje. Pamatuju si taky na tu absolutní černou bezmoc a z toho pramenící zuřivý vztek, kdy jsem nemohl udělat vůbec nic, nemohl jsem nijak pomoci, nějak to celé zvrátit. Těší mne aspoň, že zemřela doma mezi svými, kde to měla ráda, že plně fungovala do posledního okamžiku navzdory svému už pokročilému věku a když už tedy musela odejít, učinila tak rychle a bez trápení.

Se smrtí ale smířen nejsem, považuji ji za nespravedlnost a tyhle mé pocity smrt mamky jen posílila. Nevím, jaká bude má smrt, ale tuším, že nebudu odcházet z tohoto života lehce, protože miluju život a nenávidím smrt...

+16/0
doporučit
2.8.2017 21:41

Š32á15r46k30a 37S31t10a26ň73k25o87v48á 9303775619689

V dnešní době lidé řeší materiální věci, ale zapomíná se na duši!

+16/0
doporučit
2.8.2017 20:46

Š18t20ě71p18á40n 61V66a74n37ě21k 3973159907227

Velmi vás obdivuji, že takovou práci dokážete dělat.R^ Se smrtí jako takovou se ovšem smířit nedokážu, byť racionálně vím, že "tam musíme všichni".

+11/0
doporučit
2.8.2017 20:45

L95a48d17i56s87l18a79v 15M13a96t59u51l47a 3441179810502

O několik tříd lepší článek než ten minulý s "letuškou".

+9/0
doporučit
3.8.2017 8:08

V67e13r93o22n78i77k92a 83H57u76b35á32č31k40o87v30á 3346175416595

Při čtení se mi vrátily až bolestně vzpomínky na období před 17 lety. To zemřel můj tatínek na rakovinu prostaty. Téměř do poslední chvíle jsme péči zvládali doma. Tehdy žádná hospicová péče ještě neexistovala. Tatínek byl nemocný více než rok, z toho půl roku byl ležící. Všichni jsme byli s jeho odchodem smíření, ale přání, aby umřel doma, jsme splnit nemohli. Měl šílené bolesti a doma jsme měli jen omezené množství léků na jejich tlumení. Museli jsme ho 3 dny před smrtí nechat převést do nemocnice, kde dostal potřebné léky i jejich dávky. Střídali jsme se u něho s bratrem a maminkou. Odešel v klidu, když u něho byla zrovna maminka. Myslím, že její přítomnost vnímal. Tímto ještě po letech chci poděkovat vynikajícímu anesteziologovi MUDr. Holubovi, který o něho tehdy s nesmírnou empatií pečoval v liberecké nemocnici.

+8/0
doporučit
2.8.2017 21:39

Š97á55r65k20a 60S30t70a95ň54k84o33v68á 9173145929219

Na umírající nejsou peníze, přestože smrt se týká nás všech.

+8/0
doporučit
2.8.2017 20:48

J43i12n63d59ř78i62š85k58a 74B24u75r34g43e16r83o95v83á 3935124918425

Zazněla tam hluboká pravda - umírající litují, že prací trávili více času než s bližními.To je mor dnešní doby. Ale k zajištění rodiny nezbytný, bohužel...

+8/0
doporučit
2.8.2017 20:37

L91i18b81u48š98e 33N17o28v28o38t28n53á 8275691575617

TO JE PANÍ "NA PRAVÉM MÍSTĚ".

+7/0
doporučit
2.8.2017 23:25

J95a35n 48Š80e50s43t36á85k 3648219579104

No jo, jak to sepsal před časem J.A.Krchovský, plus mínus takhle nějak:

Pane Bože, jestli jsi, tak už mě nese*

chováš se totiž poněkud nefér

Nikdo mi neřek, když jsem šel na svět

že jednou budu muset se vracet.

+4/0
doporučit
2.8.2017 23:53

J39a66r24o70s10l13a61v 62B64a35l70i44n66t 5296563694576

Tak tohle bych delat nedokazal, a to ani kdybych mel plat milion :-/

+4/0
doporučit
2.8.2017 21:07

I63v85a 53D87o69l44a23n60s57k16á 2163696890970

Je urcite lepsi zemrit v peci takove profesionalky v ustavu nez ve vlastnim domove, kde nejsou zrovna idealni podminky (viz ten napul dementni manzel). Rodina je vetsinou tak vycerpana peci o umirajiciho, ze kdyz prijde konec vsichni si oddechnou.

+3/−1
doporučit
2.8.2017 22:59
Foto

B93r50o13n56i37s24l91a63v 15G31a90b61r67y28š 2342799851

To je hrozne nevdecna prace. Obdivuju pani, ze ma chut takto pracovat, ale at dela, co dela, pokazde to skonci smrti.

+5/−6
doporučit
2.8.2017 20:46

L71a10d21i33s87l64a26v 15P65a64v93l59a90t72a 9663405302414

V Austrálii umírající litují toho, že v životě příliš pracovali.

No aspoň jsou za to adekvátně ohodnoceni. U nás jsou lidi rádi, když zaplatí všechny náklady, po čemž jim zbude akorát holý zadek.

+4/−5
doporučit
3.8.2017 0:33

V19l91a41d77a92n 58Č63e62r35n11ý 8252886793716

Slovy o podřadné práci v továrně to paní poněkud zabila. Nemám rád lidi, kteří se povyšují nad jiné a haní práci, kterou sami nikdy nedělali. Zdaleka ne každá práce v továrně musí být podřadná. :-P

+4/−7
doporučit
3.8.2017 9:00





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.