Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zobrazit příspěvky: Doporučované Všechny podle vláken Všechny podle času

A23l34e14š 72H53o51l74a63n 3470825433191

O umírající manželku jsme pečovali poslední týdny doma - nechtěli jsme, aby zemřela někde ve špitálu osamocena a jen jako pacient pod číslem. Chtěli jsme, aby zesnula ve svém domově, ve svém pokoji, v přítomnosti rodiny. Také se na určitou dobu ještě projasnila a mohli jsme tak ještě prožít vzácné chvíle povídání si, vzpomínání, i legrace, byť v srdcích jsme měli velkou bolest. Nesmírnou pomocí nám byl domácí hospic z Litoměřic - jsou to profesionálové v nejlepším slova smyslu = empatičtí, slušní, zdvořilí, ale také věcní. Zvládnout to šlo asi i díky tomu, že jsem zdravotník a věděl jsem a uměl x úkonů uskutečňovat sám - infuze, aplikace injekcí, oš. péči na lůžku, atp. Po zesnutí jsme uskutečnili s maminkou manželky a pracovnicí hospice i péči o tělo. Dcera přinesla máminy oblíbené šaty a věci a dala jí je do rukou. Pak jsme v kruhu celé rodiny mohli truchlit. Druhý den se ještě přijeli rozloučit další příbuzní a kamarádky. Byla to nesmírně emotivní a bolestivá zkušenost, ale víme, že to bylo to nejlepší, co jsme na konci života mohli pro milující ženu, maminku, dceru a sestru udělat. Tchýně mi po čase řekla, že pro ní bylo osobně velmi důležité, že mohla se postarat o dceru a nenechat to nějakým chlápkům v pohřební službě. Celá tato cesta nás jako rodinu ještě více spojila, víme, že jsme udělali maximum, udělali bychom to znovu, ale věřte, že bolest, bolest ze ztráty milovaného člověk tyto kroky nijak nezmenšily. Asi by to bylo trošku jinak, kdyby odešel člověk v požehnaném věku, ale u mladého a slušného člověka to není tak snadné přijmout... V

+48/0
doporučit
10.9.2017 20:30

S66i42m74o65n45a 44B94ě93l67á67k22o26v28á 2610801539663

To její jméno k tomu fakt sedí ;-D

+30/0
doporučit
10.9.2017 19:20

M79i18l84e67n71a 96Š87a16l39j68o52v24á 7747950271867

Tak také uff. Mám za sebou úmrtí mé opravdu mně blízké maminky, která zemřela 23.5.2017 v 87 letech. Byla na tom už dost špatně, ale přesto jsem chtěla, aby umřela doma, bohužel se to k dalším zdravotním problémům nezdařilo (důstojně zemřela na ARO v nemocnici na Pekařské v Brně). Dlouhá léta před svým úmrtím zastávala stejný názor jako já - chovejte se ke mně slušně za mého života, žádný luxusní pohřeb nechci, to radši jeďte třeba na dovolenou. Maminčino přání jsem respektovala. Zpopelnění bez obřadu a urna umístěna na hrobě jejích rodičů za přítomnosti nejbližších. Mrtvé již není na cokoliv speciálně připravovat. Vše je otázkou respektování přání budoucího zemřelého a vztahů v rodině.

+24/0
doporučit
10.9.2017 19:37

M17a43r93t18i56n 78C74a42j21t60h85a55m29l 3981208376610

Konečně téma které se týká každého. Velice důležité o tom psát a informovat.

+24/0
doporučit
10.9.2017 19:25

M64i19r53o36s24l20a92v 43B34e81d72n79á65ř 6377489364581

Já se na smrt připravuji již od svých 37 let. Hodně o ní přemýšlím, hlavně v noci, když nemohu spát. Mám období, kdy si z ní nic nedělám a mám období, kdy z ní mám hrůzu. Kolikrát si říkám, že je lepší, když to s člověkem naráz šlehne v 45 než když v 70 nebo 80 letech několik let postupně odchází na nějakou zlou nemoc...

+20/0
doporučit
10.9.2017 20:26

V61l21a12d37a 64S88i66m10o46n22i71k 3679883413865

Ty pohřby bez obřadu jsou podle mne pokus o únik před realitou. V tomto pohledu je křesťanský pohřeb daleko lepší terapie pro pozůstalé. Třeba i proto, že po něm obvykle ještě na venkově následuje pokračování v hospodě. Bývá to jedna z mála příležitostí, kdy se sejde skutečně celá rodina.

+20/−1
doporučit
10.9.2017 21:02

M31a93r20c10e40l93a 10B68í18l71á 4477260692439

Klasický venkovský pohřeb: mše v kostele, pěší průvod na hřbitov s dechovkou a zpěvačkami, oběd v hospodě, kde se rodina rozveselí .... všichni od mládí vidí, že tak to bude i s nimi, není o čem přemítat

+18/−1
doporučit
10.9.2017 21:06

J65a13r63m36i44l29a 60N77e37u72b59a69u57e20r66o12v86á 8382602956703

Je to vlastně jenom reklama, aby se kšefty trochu rozeběhly. Já bych teda dala přednost pohřební službě, neměla bych na to. Ale kdysi dávno bych na to odvahu měla, myslím jen to přímé rozloučení s tím, kdo právě zemřel. Jako první miminko, se mi narodila holčička, bylo mně 21 let. Po týdnu stále nebyla v pořádku, tak si jí v porodnici ještě nechali a mě poslali domů. Po pár dnech zemřela, byl to pro mě a pro rodinu strašný šok. Nejdřív obrovské štěstí, že se narodilo miminko a ve vteřině je všechno jinak a všechno se vám zhroutí. Chtěla jsem ji kupodivu vidět, ale nedovolili mi to, i máma mně to rozmlouvala,že je lepší pamatovat si ji živou, ale já se s ní potřebovala hrozně moc rozloučit, no nešlo to. Všechno jsem měla jako v mlze. Čekala jsem co bude, co mám dělat,co vyřídit a ono nic, že prý se o to nemusím starat, že všechno zařídí. Samozřejmě jsem myslela, že si jí budeme moci pohřbít, ale nevydali nám jí. Po létech jsem se dozvěděla, že se takové případy řešely společnou kremací i s jiným biologickým ostatky z nemocnice. Můžu vám říct, že mě to všechno provází celý život a hrozně mě trápí, že nemá žádný hrobeček. Kdyby se mě někdo teď zeptal, jestli by bylo rozumné jí tenkrát vidět, tak řeknu znova, že ano, bylo to pro mě důležité. Potom jsem měla naštěstí ještě dva, zdravé kluky.

+14/0
doporučit
10.9.2017 23:07

O63n95d38r75e93j 61P52a92t65e27k 5720960659791

Průvodkyně pozůstalých, paní Živá... :-)

To nevymyslíš.;-D

+14/0
doporučit
10.9.2017 22:50
Foto

M18i18r41o53s22l35a52v 65S47t50e70i45n89e11r 4150842180646

Nevidím v tom nějaký problém. Každý začátek, tedy porod, má v sobě už naprogramovaný i konec. Jak to napsal spisovatel Erich Kestner, německý Čapek: "nejnebezpečnější je život lidský, neboť končí smrtí".

Za vlády socialismu, zejména německého, neměli moji předkové ani sourozenci na vybranou- tatínek opustil protektorát komínem Gestápa Brno v r. 1941, můj bratr Pepa zase Krematoria III. v Birkenau 1944. Tetu Olgu spálili estébáci 1962, co udělali s jejím popelem, nelze dohledat.

Proto považuji za výraz solidarity, vybrat si stejnou cestu do "onoho" světa. Nespálené pozůstatky jsou nejlépe umístěny v kořenech naší prastaré hrušky, odtud je vidět celou Šumavu- od Kleťe po Rejštejn. Jsou tam už hrobečky našich kocourů- Morice i Dafíka. Moric žil 20 roků a zemřel na leukemii, Dafík se dožil 18 roků a zemřel na srdeční infarkt.

Problém vidím zejména tam, kde životy končí násilně. Prosté dožití je docela klidná, míruplná událost.

+14/0
doporučit
10.9.2017 20:34

L72u72b12o16š 34M59a50r67e18k 1832715556851

Připravovat se na porod a na smrt je velký rozdíl.

Hlavně proto, že u porodu víme kdy přijde, u smrti ne.

Budu se chystat na smrt od 60 let a ta přijde v 75 letech, tedy budu 15 let ve schýze?

Nebudu se připravovat v 50 letech a měsíc po padesátce zemřu.

Smůla, a ještě k tomu nepřipraven.:-/

+12/0
doporučit
10.9.2017 19:52

M71a91r39t58i93n 54C83a48j69t28h97a58m87l 3141578706500

Pani je velice znala a mluvi zasvecene. Jen si nejsem jistej ze bych dokazal neboztika svleknout a obleknout do neceho co nejradeji nosil.

+13/−1
doporučit
10.9.2017 19:38

H86a79n18k17a 33C92h77e12n 7827809125535

Minulý měsíc nám odešla babička. Poslední týdny prožila v hospicu, tahle instituce má smysl, je to o tolik lepší než nemocnice!! Celá rodina jsme se u ní střídali, všichni jsme se rozloučili, ne že bychom si dávali nějaké sbohem, ale byla tam prostě cítit láska. Myslím, že takhle nějak by to mělo být, ne návštěvní hodiny od do a konec...

+10/0
doporučit
10.9.2017 21:35

R27u68d92o90l63f 97K53o59m52á21r40e33k 7268139532149

at mi pani rekne kdy to bude a ja se 9 mesicu predtim prihlasim na pripravu. vyfasuju prirucky, letaky aby to probehlo jaksepatri :-P

+10/0
doporučit
10.9.2017 21:09

P57e46t55r 92M95a66c95h91á47č77e48k 9977604553

To se jí to mluví o smrti, když je Živá.

+10/0
doporučit
10.9.2017 21:07

E20l72i81š94k52a 58K14u67č33e15r13o21v97á 7759492833903

Připravovala jsem se na první porod a zjistila.jsem, ze to bylo k nicemu. Tak jsem se na to podruhe vybodla

Tusim ze se smrti to bude podobne. Jen tam neni ta moznost poucit se z prvni zkusenosti.

+10/0
doporučit
10.9.2017 20:48

M30a48r73t53i46n 34K19u56ř59í71t11k52a 6847596548975

Pohřeb je prý rychlý? Křesťanský pohřeb na vesnici trvá i dvě hodiny: Krátký obřad v domu smutku - průvod do kostela - mše za zemřelého - průvod na hřbitov - krátký obřad na hřbitově a uložení do hrobu. A povím vám, že půlhodinové civilní rozloučení mě deprimuje více, než celý dvouhodinový křesťanský funus.

+10/0
doporučit
10.9.2017 20:24
Foto

D95a10v66i51d 31K59o93p98a89l 5223502884839

Obřady jsou jen pro pozůstalé. Pokud jej zesnulý/á nechtěl/a je to projev neúcty jej pořádat. Rodina/příbuzní se můžou přeci sejít, zavzpomínat a rozloučit se kdekoli jinde než v krematoriu/kostele ...za mne hrubá neúcta k zesnulým (pokud si to výslovně nepřáli).

+9/0
doporučit
11.9.2017 3:44

R68o30l51a63n86d28o 59A86r12i72a48s 7718479927860

V podstatě lze souhlasit, akorát, že ta plena moc nepomůže.. Podotýkám, že americké pohřební ústavy pro rozloučení doma (Ale i v obřadní síni) běžně těla částečně balzamují (dříve Formaldehyd) a do konečníku mrtvého těla dají velké množství buničiny .. To by ale člověk doma asi nedal...

+8/0
doporučit
10.9.2017 19:28

J12a24n 47K55a57r23e11l 74N82o41v69a69k 5536734638336

Uff.. s tím příjmením by paní asi nic jiného ani dělat nemohla ;-D

+10/−2
doporučit
10.9.2017 19:16

P83e29t71r 89M51a59r88š97o40u94n 5215938376286

Mne by zajímalo, jak zařídit, aby to proběhlo podle mého přání. Jak si to po smrti opravdu ohlídat. Já chci mejdan. Škoda že na něm nebudu, teda budu, ale asi si ho moc neužiju :-)

+7/0
doporučit
10.9.2017 21:19

P79a82v66e17l 96Š74ť74a93s40t70n67ý 8542684314

To je zase kravské přirovnání. Na porod se připravit umím, vím, kdy přijde, smrt nikoliv....

+6/0
doporučit
11.9.2017 6:29

M26i58c15h22a47l 48J63a51r74o12š 7454520342485

Ten titulek je zase divný, na svou smrt se skoro každý připravuje zodpovědně.

Přitom článek je spíš o tom, jak si v dobrém 'užít' odchod někoho blízkého.

+5/0
doporučit
11.9.2017 5:51
Foto

J24a62n 12Č17e47r64m61á85k 4139468765877

no, myslím že zařídit tuto poslední službu, jeho přípravu na poslední cestu i rozloučení s ním je to poslední a "velké", co pro něho můžeme udělat...

Lidi, smrt nekouše, smrt je do jisté míry kamarádka, která ukončuje všechny neduhy i trápení a radosti, pokud jsme křesťané nám zůstávaj... Podobně jako vše, co jsme rozdali a obětovali...

Pak se v radosti setkáme se všemi, které jsme měli rádi a kteří nás na stezce smrti předešli... I já -ne, že bych tam spěchal- se už těším na opětovné shledání s milovanou maminkou i mnoha mě blízkými lidmi, kteří už polibek smrti absolvovali... :-)

+6/−1
doporučit
10.9.2017 22:22

J58a88r87o11s32l95a89v 66K81a81d89l97e55c 5871639372171

Není smrt jako smrt. Zcela přirozeně se na ni člověk připravuje pokud ji má takzvaně na jazyku. Pokud se na ni připravuje aniž by ji čekal, pak je něco v něm v nepořádku.:-P

+5/−1
doporučit
11.9.2017 7:40





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.