A tak to dopadá, když žijete jen proto, aby jste mohli pracovat.

Takový horizontkář nebo obsluha CNC strojů by neměla problém se potácet ve stresu. V Česku vítáme jako nedostatkové zboží. Těch inženýrů, doktorů všech profesí, analytiků a úředníků je přehršle. Jen chybí lidé na práci. Na smysluplnou práci.

doktorů všech profesí jako třeba MUDr?

Každý strůjcem svého štěstí a zdraví.

To nevím, co budou dělat. Občas mi píšou i po obědě. Mém obědě. +9 hodin.

Nejhorsi je, ze vetsina prace, kterou ti vyhoreli Japonci delaji, je stejne nejaka kancelarska pseudoprace, ktera kdyz nebude vcas udelana, tak se stejne vubec nic nestane.

Ta "kancelářská pseudopráce" velmi často živí spoustu lidí, kteří na tu kancelářskou nemají ani vzdělání a ani iq.

Ne nadarmo mají v Japonsku výraz pro smrt z přepracování. Nazývají to Karoshi.

Vždyť to je proti přírodě! Kdyby to nechali tak, tak slabé kusy odpadnou a zůstanou jen ti silní jedinci. Přirozený výběr!

Jste si jistí, že byl tem Macuri muž? Mně vyhledavač našel něco, co vypadá dost jako žena, ale dneska jeden neví...

Musí se nechat, že mladí lidé to v zemi vycházejícího slunce doopravdy nemají jednoduché. Vzdělání stojí obrovské peníze (které většinou studentům půjčují rodiče - alespoň z doslechu to vypadá na nejběžnější praxi) a je samozřejmé, že rodiče pak na děti tlačí, aby byly úspěšné.

Všeobecný tlak z rodiny i konkurence ostatních (kteří jsou ve stejné situaci) znamenají, že mladí lidé staví práci na první místo - mají strach o pracovní pozici a udělali by pro práci vše - chodí dřív a odcházejí později, chodí o víkendech a svátcích, dovolenou neznají. Nemají čas na přátele (pokud jim nějací zbyli - většina z jejich přátel na tom bude pravděpodobně stejně), nechodí nikam za zábavou a často celý měsíc nevidí sluneční světlo, nemají v podstatě příležitost se s nikým seznámit a vztahy na pracovišti jsou silné tabu (navíc by si to nikdo nedovolil - mohlo by to ohrozit jejich pracovní místo). To pak na člověka deprese a sebevražedné myšlenky přijdou celkem snadno i u nás. A teď si představte, že žijete v zemi, kde je sebevražda jako odčinění osobního selhání dávnou tradicí (a ano, spousta starších japonských lidí stále vnímá seppuku jako věc cti, i když se to v tomto století zdá naprosto šílené).

V dnešní sobě se už seppuku asi moc nepoužívá, čéče.

Wow, si to jen predstavte, 1200 hodin rocne prescasu, to je 150 pracovnich dni za rok... jako nechtelo by se mi pracovat kazdej mesic 12.5 dne navic :-/