Až do roku 1979 byly v Íránu hidžáby zakázány. Po islámské revoluci bylo od roku 1983 jejich nošení povinné, ale spousta žen se s tím nesmířila. Když se po roce 2000 začal tuhý islamistický režim postupně uvolňovat, měnil se i postoj k nošení hidžábu, a rostl počet žen, které ho odmítají a nenosí, i když tím riskují šikanování ze strany náboženské policie.
Současný prezident Rúhání uvolňování otevřeně podporuje - v mnoha záležitostech vede tichou válku s islámskými autoritami, a otevřeně kritizuje svévolné praktiky a kompetence náboženské policie. Dokonce už poukázal na její nadbytečnost s tím, že ke kontrole porušování zákonů by měla stačit policie standardní.
Šaríja v Íránu už dávno není tak tvrdá, jako byla po revoluci. V roce 2002 např. Írán oficiálně vyhlásil moratorium na kamenování (přesto se však dodnes vyskytují svědectví o ojedinělých případech, v nichž soudy moratorium nerespektovaly).
Írán patřil podobně jako Turecko k nejsekulárnějším islámským státům. To, že ajatoláhové za nadšené podpory studentských revolučních gard po svržení všemi nenáviděného šácha nastolili teokratický režim se šaríjou, a de facto tak spustili islamistický teror, bylo pro většinu obyvatelstva nepříjemným šokem. Dá se tedy očekávat, že sekularizační tendence budou pokračovat. V cestě jim ovšem stojí porevoluční ústava, jejíž revize je dnes stále ještě pouhou utopií.
Ono bohužel stačí, aby se příštím prezidentem stal zase někdo jako Ahmadínežád, a může znovu přituhnout. - Rúhání ovšem letos svůj mandát obhájil vítězstvím v prvním kole přímé volby - a to by mohlo svědčit o tom, že většina Íránců dnes reformní snahy podporuje.
