Ale Slováci identitu pochopitelně měli a mají i svoji historii. Jistě je spjata s Uhrami, neměli svůj stát, ale mnozí Slováci pracovali ve službách a úřadech Uherského království. To je holý fakt. Vše se totiž začalo komplikovat až s rozvojem moderních politických národů od 18. - 19, století. Je velkou iluzí že si mnozí Češi myslí, že středověký český stát byl nějaký národní stát. Nebyl. Země Koruny české byly de facto mnohonárodnostní celek s vysokou autonomií zemí. Byly zemské národy - Češi Moravané, často dvojí řeči, tedy i němčiny. Zde je potřeba připomenout, že třeba Moravané politicky vzato nebyli Čechy. Ukázalo se to třeba u zcela odlišných postojů vůči stavovskému povstání, do nějž Moravu zatáhly české stavy, zatímco stavy moravské a Žerotín se touto rebelii nesouhlasily, protože politickou situaci viděli realističtěji. Obrozenečtí historikové to zcela mylně vykládali jako zradu Moravanů. Pochopitelně, bylo to obrozenecké pojímání dějin z pohledu českého národa, takže zcela účelově tento holý fakt, že Moravané v 17. století prostě nebyli v politickém slova smyslu Čechy, vytěsnili. Nehodilo se jim to do národního konceptu historie. Byli jsme i součástí Svaté říše Římské, české dějiny je proto třeba chápat i v tomto kontextu , ne z pozic e dnešního politického národa a vyžďobávat si jen to, co se nám hodí. Je potřeba uznat, že Slováci coby národní společenství ukázali velkou životaschopnost, zejména, vezmeme-li v potaz, že Maďaři se s nimi opravdu nepárali. Maďarizace probíhající v 18. a zejména silně v 19. století, byla velmi tvrdá, oproti tomu Češi v rámci Předlitavska, to je jiný svět.
