Co udělat rekonstrukci "atentátu" z roku 1943, kdy Karel Kašpar a Božena Kašparová sejmuli 10-letého Klause Heydricha?

Kluk jim za šera vjel na kole nečekaně pod náklaďák. Umíral na silnici. Jeho matka vše viděla. Chtěla odplatou další Lidice, šlo o vyhlazení Břežan. Přijel ji uklidňovat Frank i Himmler. "Atentánice Božena" dík strašné matce, smrt jejího kluka ani moc nelitovala. Karel Kašpar pak zmizel se sanitkou při povstání v květnu 1945. Patrně byl někde na silnici zastřelen německými vojáky.

Lina Heydrichová byla původem Dánka, takže být předpisovou Árijkou byl její životní cíl. Duší byla nacistka a stoupenkyně Hitlera. V 19 začala chodit s Heydrichem a vyvolala tak skandál, kdy šlo o snoubenku Heydricha. Důstojník Heydrich byl vyhozen z armády a měl zničenou kariéru. Kultivovaný 27-letý muž ze známé hudební rodiny. Lina ho přivedla do NSDAP a zajistila mu novou kariéru.

V podstatě úžasná Love Story, jak náctiletá dívenka v rámci první lásky a sexu navrhuje vyhlazení Židů a Čechů. To by chtělo film. Jo nepoznaná holčičí duše.

Lina Heydrichová pak prožila život s dětmi na svobodě v Německu. Celý život hájila svého prvního muže. Himmler byl přesvědčen, že bezcitnost a sadismus manželů Heydrichových je jejím dílem.

Tak podle Historika Stehlíka který podrobně zkoumal britské archivy, Byla zásada že napřed bomba a pak až střelba. Ale to zas není tak podstatné. Podstatné je že se jim to podařilo. Stejně bych nechtěl být v jejich kůži. Byli mladí plní života a jít do takové akce s vědomím že se na 90% už nevrátí, to chce fakt velké sebezapření a odvahu. A také určitou zarputilost. Nezbývá než před nimi a vlastně před všemi odbojáři kteří se zbraní v ruce bojovali, hluboce smeknout.

Dobrá práce, kucí. Už by to teda chtělo konečně opravit ten Stengun

Doufám, že Heydrich opět chcípne!

Podle jednoho ze svědků, který prý byl v den atentátu v projíždějící tramvají, měl auto řídit sám Heydrich a řidič byl na straně spolujezdce. Bylo to tehdy proti předpisu, tak že to do vyšetřujících spisů se nemuselo zanést. Jeden přímý svědek měl Heydricha poznat, který tvrdil, že viděl, že Heydrich nesedí na straně spolujezdce. Zajímalo by mně, jestli se tím někdo zabýval.

to je kravina - v tom pádě by to neschytal od bomby, a nemusel by zůstat na místě, nýbrž by mohl pronásledovat jednoho z atentátníků, jenže bylo to naopak, zraněný Heidrich po pár krocích na místě zůstal, a za Gabčíkem se honil řidič (Klein), což je samozřejmě všechno přesně zaznamenáno, nic se překrucovat nedalo (Klein nakonec dostal ránu do nohy, byli u toho svědci...)

po tolika rekonstrukcích by si heydrich mohl pořídit konečně doprovod když ví že za rok zas chcípne

Kdy už konečně přestanou být rekonstrukce Atentátu dle vylhaných detailů konfidenta gestapa Vaňka a patlala Ivanova........

Rekonstruce je spíše pseudosranda - Jak může být identické místo U Kříže a Vychovatelna pod Bulovkou Nehledě na to,že oblouk kolem bývalé tiskárny Prometheus dolů do Holešoviček nikde identický být nemůže. U Kříže se rovně dostanete na Balabenku a mírnou zatáčkou dolů k Libenskému zámečku a Palmovku. Takže jakákoli takováto rekonstrukce je spíše úpravou faktů jako za komunistů

jste pomatenec

V den vyhlášení stanného práva Heydrich slovem a činy dláždil cestu ke generálnímu plánu řešení české otázky, s nímž nacistické špičky seznámil 2. října 1941 v Černínském paláci slovy: „Tato část Říše je součástí Říše... Tento prostor se musí stát jednou německým a Čech nemá v tomto prostoru koneckonců co pohledávat...“

Heydrich mluvil o nutnosti poněmčení „české sebranky“ a naznačil, jak je nutné Čechy rozdělovat: jednu skupinu tvořili lidé, kteří měli „správnou rasu a správné názory“, a ty bylo možné snadno poněmčit. Druhou skupinu tvořili lidé se „špatnou rasou a špatnými názory“, a ti se měli odsunout „někam na východ“.

„Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.“ Prastará slova, zvěstující hrdinství a oběť za vlast. Stala se dědictvím lidstva. Nikoho ani nenapadne je zlehčit. V těchto dnech před tři čtvrtě stoletím vrcholil příběh, který má nejen v našich dějinách podobný význam.

Slovák a Moravan Gabčík s Kubišem zaútočili na symbol nacismu a teutonský idol jejich akci nepřežil. Pomsta okupantů byla zvrácená, bestiální a lidsky ubohá. Ale i ona se stala součástí tohoto velkého českého příběhu.

Velkého proto, že slova, která zazněla v jeden den této historie v kryptě kostela Cyrila a Metoděje: „Češi se nevzdávají!“ nejsou zrovna běžným leitmotivem našich občanských dějin. Leželi tam potom mrtvi, jak zákony kázaly jim. Zákony vlastenectví, mužnosti, odvahy.

Pro všechny pochybovače naočkované komunistickou propagandou. Sice vím, že se v historii nemá používat "co by kdyby", nicméně ... kdyby Češi nic neudělali skončili bychom na mapě mezi poraženými, tedy v podstatě jako součást Německé říše a tak by se s námi jednalo. Pravděpodobně bychom skončili jako 16. a 17. sovětská republika. To něco se muselo stát ještě před Teheránskou konferencí, protože už tam se jednalo o poválečném uspořádání v Evropě. To pro ty, co namítají, že válka skončila až 3 roky po atentátu.

Snad jen dodám že je škoda, že Beneš požadoval obnovení celé ČSR.

Pokud by byla obnovená česká státnost bez Slovenska, nemuseli jsme skončit v náručí Stalina. Možná bychom měli šanci jako Rakousko.

Jak to bude dál ale nemohl nikdo předpokládat.