Ve Švédsku jdou absolventi po maturitě zpravidla do zaměstnání. Odpracují si minimálně dva roky a pak jdou sutovat vš. Proč? Po dvou letech práce se dostávají do sociální skupiny s nárokem na státní podporu, včetně během studia. Něco to má do sebe. Často se pak hlásí na vš se zaměřením podle své již nejméně dvouleté praxe

Jako člověk, který strávil většinu svého života v Německu mohu snad srovnávat.

Především, hlavní prázdniny v ČR jsou o hodně delší, bývají příležitostí, si o prázdninách něco přivydělat. Téměř 8 chybějících měsíců za 8 letou školní docházku může ten 9. rok na gymnáziu vykompensovat. Čtyřletá průmyslovka po devítiletce je o něco náročnější, má i praktika v dílnách a nauku o mkateriálech, pružnost a pevnost, čili více obtížných předmětů, v životě však potřebných.

Proč bývají děti z méně bohatých rodin úspěšnější ve studiu i v životě? Musí se brzo rozhlížet, jak si přivydělat a při tom zjistí, že mnohé, co se ve škole naučili, jim v tom pomáhá. To může být i zdroj motivace, využít školy ke svému vzdělání pro život.

Zde narážíme na stále ještě aktivní dělení- jedni chodí na vyšší průmyslovku, druzí na klasické gymnázium.

V ČR se průmyslovky staly za protektorátu jedinou možností, jak získat odbornou kvalifikaci, němečtí socialisté české VŠ zavřeli. Tím se váha odborného vzdělání přesunula na průmyslovky, šli tam i pozdější vysokoškolští profesoři, čímž ve srovnání se socialistickým Německem české průmyslovky enormě získaly. Tento jev zůstal ještě po válce, politizace probíhala na průmyslovkách daleko méně výrazně, než při výběru studentů na komunistické VŠ.

Maturita na průmyslovce opravňovala ke studiu na VŠ podobného zaměření. Výsledkem byli inženýři s daleko větší praxí a znalostí života, než převážně teoreticky zaměření absolventi gymnázia s následnou VŠ. Gymnazisti také daleko více sledují humanistické, netechnické obory, kterých máme bohužel nadbytek.

Nadanému mladíkovi nebo dívce bych proto doporučil, po devítiletce jít na odbornou průmyslovku. Ti nejlepší pak už sami najdou svoji cestu na VŠ.

Současná nivelizace a inflace titulů jako Bc. , Mgr. a podobně přehled ztěžuje.

Dobré historizující postřehy, ale dnes už je doba jiná. Místo absolventů průmyslovek potřebujeme především IT odborníky.

Je třeba si uvědomit, že dnes se dává příležitost více než 50% populace studovat VŠ. v mé době to bylo asi 15%. Děti se však nadanější nerodí. Bylo nutno snížit laťku. Částečně to řeší rozdělení vš. studia do 3 zmiňovaných stupňů, Bc., Mgr. a PhD. Porušila se tak tradice, všichni u nás chtějí dosáhnout aspoň Mgr.

Myslím, že pokřivený vztah ke studiu v tomhle národě má většina obyvatel. Svědčí o tom nejnižší platy učitelů, převis na humanitních oborech, nepopulárnost matematiky a mnoho dalších negativních jevů. Není třeba mnoho spekulovat. Řešení je jednoduché a jiné není: Zpoplatnění. Pak je naděje, že se vztahy narovnají stejně jako v ekonomice po r. 89.

Co k článku dodat? Snad jen že se opět ukazuje základní problém totálního odcizení školy a praxe. Odcizení, které se prohlubuje tím víc jak vznikají stále nová a nová gymnázia. Gymnázia, která v konečném počtu klesajících dětí nemají studenta a tak berou každého, čímž klesá kvalita.

Když jsem chodil do školy bylo na gymnáziu v jednom ročníku 50 dětí dnes jich je 200 a přitom populace je proti husákovým dětem daleko nižší. Odtud je jasné, že by se některá gymnázia prostě měla zrušit.

Jestli s tím totiž něco trpí tak je to všeobecně průmysl, který rok od roku postrádá kvalitní inženýry a techniky. Důvodem je fakt, že je hodně velký rozdíl mezi inženýrem z průmyslovky, průmyslovákem a inženýrem z gymnázia. Ten poslední je totiž v technice často nepoužitelný a končí pouze jako manager, který je schopen pouze přeposílat maily.

Nedávno jsme viděl celý večer, který se zabýval problematikou technického vzdělaní a bylo hezké dívat se jak celý problém vnímají jednotlivé organizace. Od firem a zástupců středních škol, po vysoké školy a nakonec po vzdělávací odborníky a agentury, které připravují zprávy pro ministerstvo školství.

A jestli jsem něco pochopil, tak že ty správy povětšinou dělají právě teoretici, kteří jsou schopni s humanitním vzděláním maximálně šéfovat na gymnáziu.

A tak se původní dobře pojmenovaný problém malého množství učilišť a průmyslovek a velkého přebytku gymnázií, změnil, že je třeba více matematických gymnázií.

Důsledkem toho je, že sice mnoho studentů ví přesně jak skládat sloh a jsou schopni velice dobře opravovat příspěvky ( proto se omlouvám za chyby) Nicméně poté co mě za ony chyby totálně dehonestují nestačí se divit, že nabízím konstruktérům práci za 350kč / hod.

A jen mimochodem se diví, že mi nestačí oni vysokoškoláci, kteří přišli z gymnázia. Nebo středoškoláci. A přitom se neuvědomují že právě ono zobecňování jen podtrhuje fakt, že vůbec nechápou co znamená technické vzdělání ve svém základu a podstatě.

Technologie jde dnes rychle dopředu a představa manažerů firem, že jim budou školy dodávat hotové odborníky, je naprosto zcestná. Kde by vzaly školy potřebné vybavení, peníze a odborníky na takovou výchovu? Nehledě k tomu, že většina absolventů startuje v jiném oboru, než jaký studovali.

Proto musíme učit základy, právě tu nepopulární matematiku a fyziku.

Já bych zavedl povinnou zkoušku ze stavebnictví, nebo strojírenství. Tahle země je prioritně o těchto svou záležitostech, tak ať všichni mají základní znalosti.

Aha, tak matematika povinná být nemusí, protože v ní každý nemusí excelovat, ale čeština ano, i když zde může a také nastává úplně shodný problém?? Příměr "nutíme lézt ryby na stromy..." není argumentem, ale poukazuje na skutečnost, že i p.Růžička nepochopil základní princip maturity. Každý maturant musí mít znalosti definovaného rozsahu, jinak je to pouze absolvent stř. školy. V původním modelu byly jednoznačně definovány předměty i rozsah a absolventi maturit byli schopni na svých znalostech stavět. V současné době jsou absolventi nepoužitelní hlupáci bez znalostí. Příměr by měl proto znít "ryba na souš nepatří, protože neumí dýchat vzduch!"

V podstatě je dospělost definována jako schopnost samostatného života, bez rodičů a bez kantorů.

Především je dospělý s přiměřenou úrovní inteligence a vzdělání schopen, na získané úrovni doplňit to, co k životu potřebuje studiem literatury, na internetu a konverzací s odborníky.

Tato věta osvětluje také význam cizích jazyků a znalosti základních pojmů současného světa. Znalost historie pak osvětluje i původ současnosti a demonstruje vše, čeho by se mladý člověk měl vyvarovat.

Základy matematiky i rodného jazyka jsou tím, na čem lze dále budovat. Chybí -li základy, nebude ani na nich stojící budova stabilní. Trhliny v základech se v životě mohou projevit.

Cela maturita at je nepovina, ber, nebo neber. Kdyz beres, tak matika, literatura, sloh, cizi jazyk a odborne predmety.

Troufale si dovoluji tvrdit, že maturita je nepovinná již věky. Student k ní přijít nemusí, nikdo ho nenutí.

Ja jsem chodil na normalni zakladni skolu, koncil jsem 9.tridu 2008. Jiz v dobe pocitacovych her, internetu.

Bez ohledu na uroven skoly, jsem miloval uz od sedme tridy literaturu, sport a chapal matematiku. Ze jsem.nechodil na 8lete gymnazium me nijak nezasahlo, naopak jsem toho cetl vic, protoze mi to nikdo nevnucoval.

Byl jsem vzdy motivovan. A to je zasadni problem skolstvi. Deti to nebavi a nemotivuje se oto zajimat.

Měl jsem děti na státní základce, církevní a na 8l a 4l gymnáziu. Problémem té normální základky byla řada věcí: politický vliv, který školu našlapal k prasknutí, protože selhalo plánování na obci. Dokonce na výjimku. Střídání učitelů klíčových předmětů na 2. stupni co rok či dva. Učitelé, kteří pracují na vedlejšák v KFC apod. Učitelé, kteří o sobě hovoří, jako o vyhořelých. Učitelé, kteří neuměli přijmout svojí chybu v písemce apod. Špatná komunikace s rodiči. Děti s výraznými poruchami chování, které prakticky rozkládaly výuku. Odchod na 8L gympl se nepovedl, na gymplu pak děti zažily kvalitní výuku, přijetí, dobré kolektivy atd.

Církevní základka měla různé mouchy, ale dvě věci byly klíčová: Byla to škola volby, což samo od sebe vyřešilo nejextrémnější sociální problémy (byť ne všechny) a byla to škola nadšenců, takže usilovala dát dětem to nejlepší...

Vicelete gymnázium není žádná revoluční novinka. Už moje babička za 1. republiky šla na gymnázium z 5. třídy. Já jsem byla vyučená, při práci jsem si udělala maturitu a později dvě VŠ. Po vyučení a maturitě šlo na vyšší stupeň asi 10 až 20 % žáků, dnes je ten poměr opačný. Důvod je zřejmě v tom, źe chce mít každý vysokou školu, aby dělal manažera, ředitele, kouče a podobně. Procento lidí v populaci, kteří mají předpoklady na VŠ, je stále stejné a ti ostatní vystupují různé soukromé VŠ, často velmi slabé úrovně, nemluvě o tom, že řada adeptů na VŠ tituly si objedná kvalifikační nebo i semestrální práci u specializované firmy. Bohužel pak najdou spíš práci než já, která mám diplomy a certifikáty z několika náročných kvalitních VŠ (včetně ČVUT).

Oprava: vystudují, chytrý telefon to nepochopil správně :-)

Je to jednoduché, stačí stanovit spodní hranici na výběrová osmiletá gymnázia na 37 bodů z 50 (což je 74%) .

U státních maturit zcela jednoznačně povinná zkouška z matematiky, ale na středoškolské úrovni ne na úrovni ZŠ. Maturita není pro každého.

Jo, to by dávalo smysl. Samozřejmě o přesných procentních poměrech a podmínkách pro přijetí lze diskutovat.

Co se týká maturit a matematiky, taky s tím nemám problém, ale problém s tím má stát a velký.

Když udělá matematiku na úrovni gymplů a průmyslovek, neprolezou lidi z učňáků. To stát nechce, ale bylo by to jediné správné řešení.

Když udělá dva stupně obtížnosti, jeden pro gymply a průmyslovky a druhý pro zbytek, neprojde to, pokud taky neudělá dva stupně maturitního vysvědčení. Nazvěme to třeba maturita A a maturita B.

No a pak tu máme to řešení, které je aktuálně ve hře, povinná matematika bude muset být na takové úrovni, aby jí udělala většina žáků, takže látka bude končit někde na úrovni řešení nerovnic a to jsem optimista.