To se mi také už dlouho zdá, že tady chybí hodně psychiatrů, patologická žumpa plná zloby a nenávisti zvaná kavárna to je vskutku živelní pohroma.

Nevím,jaký je stav ve fakultních nemocnicích typu Motol, kde působila většinaministrů zdravotnictví, v podstatné části regionálních nemocnic všakzoufalý nedostatek veškerého personálu již pomalu hraničí s katastrofou. V podmínkách,kdy se 300 i více měsíčně odpracovaných hodin stává běžnou normou, přestává býtmožné pracovat za jakýchkoli finančních podmínek. Zde již nejde o peníze, ale ozdraví! „Normální“ člověk pracuje 40 hodin týdně a zbylých 128 má na odpočinek,v doslova nejšílenějším případě, který jsem v poslední dobězaznamenal, tomu bylo naopak – přes 120 hodin služby v nemocnici a 40hodin doma. Sehnat přitom kvalifikovaného lékaře ochotného v těchto podmínkáchpracovat, je prakticky nemožné. Za této situace vymýšlet podobné projekty a lítdo nich peníze, ať už jsou odkudkoli, je doslova ignorantstvím non plusultra!!!

Nejde jen psychiatrii. V začátku devadesátých let se rušily (slučovaly) školy, školky i různá zdravotnická zařízení, tedy i nemocnice. Že je už nebudeme potřebovat. A najednou se budou stavět nové?

Památný výrok prezidenta V.Havla:"Proč by je bunkr pod Hradem, tam by se mohla umístit nějaká galerie."

Mně nepřijde jako alarmující, že tu máme "jen" 1200 "cvokařů". Co mi ovšem přijde šílené, že každý pátý ho údajně potřebuje. Nestačilo by především klást si reálné životní cílé? Pokud na něco nemám, tak to holt mít nebudu a ne, že místo toho hned zaběhnu do první záložny pro úvěr, a pak mi jebne z toho, že nemám na splátky? Lidé sami strkají svoji hlavu do oprátky jménem stres. Místo, aby si všímali maličkostí, které jsou důvodem k navození úsměvu a pohody, tak vyhledávají důvod, kde koho zkritizovat, kde se proč rozčílit, jako by měli bez nasran**ti snad absťák. Pochopitelně pak touhle svoji nenáladou působí negativně na své okolí jako rozpínající se lavina a blbá nálada ve společnosti bobtná. Ano, jsou lidé, u nichž jde o diagnózu, jsou nemocní a potřebují pomoc. Ale dovolím si tvrdit, že většina těch "nemocných" má ve svých ne rukách, ale ve svých hlavách, v používání svých mozků, jestli budou v poho nebo v nepoho. Pak těch 1200 bude dostačujících až až.

Ani se tomu nedivím...pokus si přečtete rozhovor s politikem Bělobrádkem jako včera, z kterého jsou lidi na prášky....

Nedivím se.

Být v česku psychiatrem je na Chocholouška.

"V Česku chybějí stovky psychiatrů"

Je to vidět na silnicích, i ve stále narůstajícím počtu psů.

Tak proto jste ještě za žádným nezašel?

Technická poznámka, podíval jste se někdo na to, kde jsou velké psychiatrické nemocnice? Ano, Praha má své Bohnice, ty jsou relativně po ruce. Ale co ostatní kraje? Myslíte si, že jsou třeba v krajských městech? Chyba lávky! Velké psychiatrické nemocnice jsou například v Kosmonosích, Havlíčkově Brodě, Dobřanech, Lnářích, Horních Beřkovicích,... Tento koncept byl ve své době výborný a rozumný, protože hospitalizace byla dlouhodobá a moc víc než dozor, sociální péči, klid a nějakou formu psychoterapie tyto léčebny nabídnout nemohly. Jenže tyto léčebny jsou problém, na jejich základě není možné budovat rozumnou komunitní psychiatrii, navíc mohou být problém i pro absolventy, kterým se pochopitelně "na vesnici" moc nechce z praktických důvodů (partner nelékař nebo lékař, který uvažuje o jiném oboru, by hůře sháněl práci v místě a vztah na dálku po promoci je pro výstředníky).

Tím netvrdím, že není problém to, že se v českém zdravotnictví investuje mnohem více do betonu než do lidí, často dokonce bezhlavě. Ale v tomto případě by něco takového mohlo mít smysl. Záměrně píšu mohlo mít, protože to také nakonec může dopadnout jako obrovský malér.

Zapoměl jste na Kroměříž.

Lidičky, tohle nikdy, opravdu nikdy nebylo, aby 20% lidí mělo psychické problémy. Něco je hodně špatně, ale není to nedostatek psychiatrů, kteří svým klientům předepíší psychofarmaka a těmi jim rozhodí celý organismus. Problém je v lidech, kteří odmítají přebírat odpovědnost za své problémy a shlédli se v "depresích"

Ale bylo, jen se kvůli omezencům vašeho kalibru vyhýbali psychiatrii - a místo toho se raději dávali na alkohol, páchali sebevraždy, nebo to prostě byli "podivíni" žijící v relativní izolaci.

Článek píše jen o psychiatrii, ale v našem zdravotnictví bohužel stále přetrvává trend "vše vrážet do betonu, ev. do přístrojů", ale nikdo, a opravdu nikdo neřeší, že nejsou lidi. A situace se bude jenom horšit. Ministr je z Prahy, tam je situace zatím dobrá, ale jeho vidění je krátkozraké. Ale všichni nemocní nemůžou odjet do Prahy. Situace řady okresních nemocnic je katastrofální, uzavřená oddělení v důsledku personální devastace zdravotnictví se maskují malováním, rekonstrukcí atd. Hlavně mlžit, vykroucet se a nepřiznat, že lidi nejsou. Jenže ve vládě a v politice není nikdo, kdo by řekl pravdu nahlas. Bojí se?? Nebo doufají, že na ně to zrovna nevyjde, až se bude situace hroutit. Pak to ale bude dominový efekt. Již dnes si nemocnice zdravotníky přetahují mezi sebou (a u sester se o ně ještě přetahují nezdravotnické obory), dále klesá chuť mladší generace "obětovat se" ve zdravotnictví. Existují jednodušší, lehčí a bezpečnější způsoby, jak vydělávat peníze, a počet zapřisáhlých altruistů klesá. Jak to zlepšit??? Jo, to nikdo neví. Peníze jsou oblíbeným zaklínadlem, ale to není všechno. Stačí se inspirovat na západ od našich hranic, jak se třeba v Německu, Francii či ve Švédsku snaží udržet lidi ve zdravotnictví. Důležité je přátelské pracovní prostředí, férové podmínky, zabezpečené a zaplacené pravidelné vzdělávání (to je ze zákona povinné a to si dnes všichni mimo fakultní nemocnice hradí samí a ročně jsou to tisíce korun), v nepřetržitých provozech určitě s přesčasy určitě více než 5 týdnů dovolené (jen ve Slovinsku mají 7 týdnů), dále razantní snížení zbytečné a zdržující administrativy (papíry nás zavalí), zrušení zbytečných akreditací a rozpuštění akreditačních komisí ( v nich mají podíly bývalí ministři zdravotnictví). Je nezbytné konečně stanovit standarty péče hrazené z pojištění a zbytek nadstandartu za peníze. A budou pak prachy na větší počet ošetřovatelského personálu, ten nebude přetížený a snad zůstane v nemocnici a nepůjde do Lídlu.