Mám téměř 87-letou maminku, která po pádu při cestě z WC byla hospitalizována na interně, následně je na LDN. V současné době je upoutána na lůžko, isch. choroba srdeční, nedomykavost srdeční chlopně, polyartróza nosných kloubů, porosa skelete atd., zatím nemá žádné duševní onemocnění či mentální postižení. První týden v květnu ji propustí jako asi stabilizovanou do domácí péče. Mám téměř 2 roky do důchodu, jsem rozvedená a v podstatě živitelka naší "rodiny". A jak dál?
Do 30.6.2016 jsem byla jediná personalistka u svého zaměstnavatele, od 1.7.16 jsme díky Bohu dvě. Takže mi zaměstnavatel zřejmě vyjde vstříc, až to bude potřeba, budu pracovat na zkrácený úvazek 6 hod. denně, pokusím se to nějak za pomoci ošetřovatelských a placených pečovatelských či asistenčních služeb nějak s maminkou zvládnout. Uvidíme. Zatím maminka neměla žádný příspěvek na péči, protože žádné žebračenky nechce (již více než 4 roky nevycházela z bytu, z mého pohledu by to možná i na 2. stupeň bylo), ale to asi byla celkem "brnkačka" - maminka si došla na WC, pochopitelně plenkové kalhotky jistily určitou inkontinenci, byla schopna vstát z postele, ohřát si na plynovém sporáku připravenou porci domácího jídla, vzít si věci z ledničky, luštit křížovky, poslouchat rádio, zavolat si z mobilu komu chtěla atd. Nyní je to dost jinak. Problémy se srdíčkem jsou dost časté. V domácím prostředí je zřejmě nevyřeším tak rychle jako v LDN, ale prostě si myslím, že i případná smrt v domácím prostředí by byla pro maminku přijatelnější.
