Padání rekordů neblaze umocňuje již tak dost neblahý dojem z dvanáctého dílu dokumentárního seriálu Kosmos - časoprostorová odysea (2014). Velmi doporučuji shlédnout. Děcka z toho měla depku, já taky. Máme našlápnuto k atmosféře, jaká je na Venuši (ta se nedá moc dýchat).
Na ČSFD hodnoceno jako 23. nejlepší seriál. Jeden z komentářů:
"... Díky dnešním možnostem speciálních efektů je možno vykreslit jak gigantičnost vesmíru, tak drobnost jednotlivých atomů natolik atraktivním a líbivým způsobem, že i plnokrevné sci-fi filmy blednou závistí. Cosmos tyto vizuální orgie skvěle využívá k větší srozumitelnosti a uchopitelnosti informací. Jde poznat, že právě pochopitelnost a dostupnost pro široké masy hraje v seriálu prim. Pokud má člověk o kosmu už něco nastudováno, bude pro něj seriál z velké části příjemné opáčko, ale ono to v konečném důsledku vůbec nevadí. Cosmos totiž dokonale chápe pojem "škola hrou", spolu s jednotlivými informacemi prezentuje i renomované vědce, kteří se s jejich odhalením pojí. Každá epizoda tak představuje celý životní příběh určité známé figury, každá epizoda má svou narativní a emocionálně zabarvenou složku, která však nijak nekoliduje s vědeckostí podávaných informací. Cosmos je skvělý naučný material a pro mě spolu s How the Universe Works nejlepší dokument vůbec!"
