Dovolil bych si upozornit na jednu obecnou skutečnost, která panu Tesaříkovi a mnoha jemu podobným nedochází.
A sice že je úplně jedno, jestli budeme v homosexuálech vidět osoby nemocné, nenormální, nepřirozené, úchylné, nebo naopak perfektně zdravé, normální a přirozené. Takové ryze subjektivní hodnocení totiž nepředstavuje žádný racionální argument, ale jen bezobsažné tvrzení, a nelze z něj proto ani vyvozovat jakékoliv prakticky uplatnitelné závěry.
Na tom, co si heterosexuálové myslí o homosexuálech, záleží stejně málo jako na tom, co si o sobě myslí sami homosexuálové. De facto na tom nezáleží vůbec.
---
Pokud spolu řešíme nějaký problém, jako například v tomhle případě adopce dětí homosexuálními partnery, musíme na obou stranách vynášet věcné a racionální argumenty, které se přímo dotýkají diskutovaného předmětu.
Má-li někdo z vás pocit, že takto adoptovanému dítěti hrozí nějaká konkrétní újma, musí ten pocit doložit empiricky zjištěnými důkazy, nikoliv pouhými spekulacemi na téma co všechno by se mohlo stát, kdyby... Bez věcných kazuistických důkazů jen mlátíte prázdnou slámu, a děláte si zbytečné starosti.
A pokud jste nikde nezaznamenali žádný případ, v němž by nějakému dítěti život v homosexuální rodině způsobil prokázané škody, bude to automaticky znamenat, že v takové rodině dítěti žádná škoda nevzniká, a není tedy sebemenší důvod adopcím bránit.
Homosexuálové v téhle věci nemusejí dokazovat vůbec nic, jelikož to z logických důvodů ani nejde: neexistuje totiž žádná možnost doložit, že se něco nestane.
