V 80.letech jsem dělala v muzeu metodika pro obecní kroniky, Už tehdy se směly psát kroniky na stroji (PC ještě nebyly) a pak se dávaly vázat. Už tehdy neměla kroniky cca 1/3 obcí a nebyla síla, jak to zařídit, protože na to prostě nebyli lidi. Těch pár korun, co za to dostávali, bylo fakt jen symbolických.

Ale na druhou stanu existovali nadšenci, kteří jednou za pět let obešli obec s foťákem a nafotili domy i celé ulice. Po třeba 20 letech bylo vidět, jak rostly nebo se kácely stromy, jak se změnil ten který dům, jak třeba vyhořela a byla znovu postavena kaplička. V kronikách byly třeba i děti ze školy atd. I jsem znala nadšence, který v obci filmoval. Letos budou k výročí založení obce staré filmy promítat (taky dalo dost práce je převést do digitální podoby, protože na staré promítačece se to bál promítat. Když mu chytil film, o materiály nenávratně přišel).

Pročetl jsem snad stovky obecních, školních a spolkových kronik (i německy psaných). Vždycky je z nich patrno, jak místní lidé vnímali nejen domácí, ale také celostátní dění (to se výrazně projevuje nejen u kronik po roce 1945, ale i u těch prvorepublikových - třeba na oslavách TGM). Slabinou obvykle bývá, že kronikáři nedrží pravidla - např. nedělají odstavce, nepíší marginální poznámky (podtitulky) na okrajích textu. Stejně tak je nešvar, vlepovat do kronik výstřižky z tisku a fotografie. I když, někdy díky za ně.