Dobré odpoledne, přátelé mosteckých fotografií z celého světa. Podle profesora Untunlicha se naprosto jasně jedná o mosteckou hlavní třídu spojující nádraží, nejdůležitější velká náměstí, a rozlehlá, dosud neodtěžená předměstí. Veliká nárožní budova je Palác hornických odborů, který postaven z potu a hornických peněz, stal se místem kde odboráři seděli v přepychových kancelářích, kde povětšinou hrávali mariáš a podle oddělení se věnovali hornickým záležitostem. V oddělení tiskovém tiskli letáčky, petice a požadavky, v oddělení péče o hornictvo slibovali, v oddělení styku s zaměstnavateli a úřady korupčili a v oddělení exekutivním okázale ignorovali. Svou kancelář tam měla i uklízečka s cedulkou Náměstkyně pro hygienu interních komunikací, Vrátný tam byl zván Sekční ředitel uvítacího protokolu, poslíček se zval Vrchním tajemníkem pro informace a zásilky, svačinářce říkali Ředitelka úseku zásobování či hlavní nákupčí pro oblast vlašského salátu, tlačenky a sekané s rozšířenou působností na housky a rohlíky. Na koho již nezbyl speciální titul nazýval se prostě odborovým tajným radou, ti kdo dostali ke kanceláři i nějakou funkci a úkol pak byli skutečnými odborovými tajnými rady a celému tomu šéfoval Tajný báňský rada Hans-Martin Mittwocher spolu se svým výkonným a poradním orgánem Velkým odborářským sabatem, který se scházel v obrovské zasedačce až nahoře v rudých kápích lemovaných zlatou výšivkou hornických kladívek a každý se zlatým svícnem zdobeným granáty a malachity. V zájmu podpory rovnoprávnosti byli na Velkém odborářském sabatu zástupci zednářu, iluminátů, bankéřů, uhlobaronů, státní báňské správy, tři právníci a jeden vysloužilý horník. Samozřejmě to dopadlo tak jak už v naší zemi takové bohulibé projekty končí. Po čtrnácti měsících horentních platů a všudypřítomné korupce, vypotřebovali finanční rezervu vypočítanou na tři roky provozu. Odbory bli zrušeny, Mittwochera a třetinu Velkého sabatu převezli na Bory a většina odborářů se nerada vrátila na šachtu.
