Já to nějak nechápu... pokud přece opravdu věří v boha a Krista, tak smrt je naopak krokem dopředu, krokem k bohu. Měli by se těšit na setkání s bohem, na které celý život čekají, a na věčný život po jeho boku. Pokud opravdu věří, pak nechápu, proč se vlastně modlí. Tuhle rozpolcenost křesťanů jsem upřímně nikdy nepochopil.

Je jistá mizivá pravděpodobnost, že netrolujete, ale myslíte to vážně... Tak dovolte osobní názor: i věřící jsou jenom lidé. Mají obavy z neznámého, je jim líto opustit příběh (úděl, úkol...), který právě prožívají, nechtějí se rozloučit s lidmi, které mají rádi. Křesťanský bůh dává svým ovečkám velký podíl osobní odpovědnosti na svém osudu a lidé většinou ví, že by mohli (měli?) šanci dotáhnout věci do ještě lepších konců, udělat lepší rozhodnutí.

Jen fanatici vítají smrt, mají-li přijatelný život. Už nikdy nic není stejné :-)

Modlení uzdravuje.

Koho?

Nemám příliš ráda náboženské fanatiky. Bez ohledu na to, jakou víru vyznávají. Nemocného pana Vlka je mi upřímně líto. Přeju si, aby modlitby pana papeže měly nějaký smysl.

Ano, také i za lehkou hodinu smrti je útěchou. Moje těžce nemocná matka se modlila za klidné umírání a zemřela nakonec, jak si přála, ve spánku bez bolesti.