Pak museli podle Božího příkazu rozšířit znalost islámu po světě, jenže neexistoval žádný telekomunikační systém, tisk nebo jiné médium masové komunikace. Jediný způsob jak to provést tedy spočíval v osobních a přímých kontaktech, což znamenalo, že museli překročit hranice. Nemohli je však překračovat v malých neozbrojených skupinách. Proto se přesunovali ve velkých ozbrojených skupinách, které se určitě jevily jako armáda. Nešlo však o armádu v pravém smyslu slova. Překračovali hranice různými směry a v různých dobách. Pozornost si zasluhuje, co následovalo pak. V některých oblastech je domorodci vítali, zvlášť ti, kteří byli dlouho utlačováni cizáckými mocnostmi jako byly Řím a Persie. V některých oblastech nejprve nabízeli islám lidem, kteří byli připraveni jej přijmout, a těch bylo mnoho. Lidé, kteří islám nepřijali, byli vyzváni, aby platili formou poplatku ekvivalent islámské daně (zakát). Důvody pro požadování této daně byly tyto:
chtěli si být jisti, že poplatník ví, co dělá a že mu byl nabídnut islám, on jej však v souladu se svobodou vůle a volby odmítl;
daň požadovali, aby byl poplatník chráněn a zabezpečila se tím jeho bezpečnost a svoboda stejně jako u muslimů samotných, protože jakékoli nebezpečí hrozící jemu pak bylo i nebezpečím hrozícím jeho muslimskému spoluobčanu, pak bylo nutné chránit nejen muslimy, ale i nemuslimy a zajistit jejich bezpečnost;
nové uspořádání vyžadovalo podporu a spolupráci všech složek společnosti, muslimské i nemuslimské; první složka přitom přispívala zakátem, druhá formou poplatků, které pak byly využity v obecném zájmu;
chtěli si být jisti, že nemuslimové nejsou proti nim a jejich novým bratřím nepřátelsky naladěni, že nemají v úmyslu svým muslimským spoluobčanům dělat potíže.
