Tady někdo píše, že Alexandrovci nemohli za to, že museli oslavovat okupaci Ukrajiny, protože voják si nemůže vybírat, co bude dělat.
Ano, s tím by se dalo souhlasit, ale neplatí to pro vojáky z povolání. Ti si sice také nemohou vybírat, ale dali se na to řemeslo dobrovolně a měli vzít v úvahu, pro jakou vládu a pro jaký režim budou pracovat.
Já jsem sloužil v armádě za bolševika. Odsloužil jsem si pouze povinnou základní službu. Odmítl jsem stát se vojákem z povolání, protože tehdy by to znamenalo sloužit tehdejšímu režimu. V demokratickém státě bych klidně vojákem z povolání byl, v totalitním státě jsem to odmítl.
V totalitním státě mám dost značnou míru pochopení pro službu u policie. V podstatě i za bolševika naprostá většina pracovní náplně policistů spočívala v řešení situací, které musí řešit policie za všech režimů. Hovořím o tehdejší Veřejné bezpečnosti, obdobě dnešní Policie České republiky.
Avšak pro profesionální službu v armádě nebo StB nemám pochopení.
A armádu Ruské federace dosud považuji za službu totalitnímu státu. Samozřejmě nevyčítám nic mladému klukovi, který jde na povinnou službu, protože nechce za mříže v případě odmítnutí. Takový jsem byl také, takže to nemám právo nikomu vyčítat. Takoví tehdy až na opravdu zcela ojednělé výjimky byli všichni tehdejší českoslovenští mladí muži. Ale Alexandrovci byli vojáci z povolání. Neraduji se z jejich smrti, kdybych to strojem času mohl vrátit a zabránit tomu, tak bych to udělal, ale civilistů by mi bylo líto více.
Poznámka: I při tragédii ponorky Kursk mi bylo líto těch sedmi vojáků základní služby, nikoli však těch 112 vojáků z povolání.
