Nevím, jaká část Smlouvy o strategickém partnerství se týká dalajlámy. Nechce se mi ale věřit, že by smouva obsahovala nějaký čínský předpis o regulaci styku s hlavou třetího nejvýznamnějšího světového náboženství. Spíš tam asi bude nějaké ustanovení o respektování územní integrity Číny, a slovo dalajláma tam ani nenajdeme.
Vzhledem k tomu, že Číňané označují dalajlámu za separatistu, mohli by si jeho oficiální přijetí vykládat jako vyjádření souhlasu s odtržením Tibetu.
Háček je ale v tom, že dalajláma není separatista: příslušnost Tibetu k Číně nikdy nezpochybňoval, stejně jako ji nezpochybňuje žádný politik na světě. Už 800 let celý svět uznává, že je Tibet nedílnou součástí Číny, a nic na tom nezměnilo ani jednostranné vyhlášení lámaistické Tibetské republiky po pádu čínského císařství. Tu republiku žádný další stát neuznal: populární "tibetská" vlajka je tedy vlajkou nikdy neexistujícího státu.
Jelikož dalajláma nepropaguje myšlenku samostatného Tibetu, rozumí se samo sebou, že jakýkoliv oficiální kontakt s ním nemůže být vykládán jako útok na čínskou územní integritu. Na čínské protesty by se tedy slušelo zdvořile připomenout, jak se věci skutečně mají. Místo toho ovšem lokajsky přikyvujeme závažnosti čínských smyšlenek, což je velice ponižující i ostudné.
Všichni víme, že účel v žádném případě nesvětí prostředky. Nemravnost zůstane nemravností - na tom sebevýznamnější účel nic nezmění.
Tak jako my potřebujeme Čínu, potřebuje také Čína nás. Jsme totiž nejúspěšnější postkomunistickou zemí, a máme tak největší potenciál na to, abychom se stali mostem pro čínský přístup na středoevropské trhy. A ekonomické zájmy jsou v Číně mnohem silnější než zájmy ideologické. Dá se pochopit, že by nás rádi udrželi na uzdě stejným způsobem, který uplatňují doma, a že se o to budou opakovaně pokoušet. Čím dříve se přesvědčí, že to na nás nefunguje, tím rychleji se naše obchodní vztahy budou harmonizovat. - Možná. A možná taky ne. Ale kdo by tady mohl něco tvrdit s jistotou? :-)
