Préč některé rodiny mají 30-40 tiosíc a jiné třou bídu?

Proc si proboha porizuji deti, navic 5, kdyz sami nemaji co jist?? Takova mala Afrika v CR... :-/

Tak tu čtu o chudácích chudých rodinách a špatné šanci dětí vymanit se z chudoby. A pořád myslím na moji maminku. Byla obyčejná dělnice bez vzdělání, do továrny nastoupila hned po škole ve čtrnácti. Byla se mnou sama, s miniaturními alimenty. Co si pamatuji, chodila po práci ještě uklízet. Ono totiž i za socializmu ta tolik opěvovaná dělnická třída - hlavně ženské u pásu - brala miniaturní plat. Žily jsme skromně, ale maminka se mi ohromně věnovala a vždycky mě povzbuzovala ve vzdělání. Jsem jí vděčná, že mi umožnila vystudovat. Jako studentka sš i vš jsem prakticky celé prázdniny pracovala, abych si mohla koupit potřebnou kalkulačku, zaplatit skripta. Na VŠ jsem byla snad jediná s rodiči dělníky jen se základním vzděláním.

Chudé samoživitelky s malými dětmi ještě chápu, ale pokud jsou dva, tak v čem je problém? Že by v nechuti pracovat, postarat se sám o sebe a rodinu? A může mi někdo vysvětlit, jak proboha chudoba brání věnovat se dětem, hrát si s nimi, číst jim?

liberalismus: pojďme děti před narozením zabíjet.

Vídám na brněnských ulicích žebrající, zřejmě bezdomovce. Celý den nedělají nic, jen pijí krabicové víno a kouří jednu cigaretu za druhou. Jsou chudí? Leda duchem.

Bydlím přímo naproti "azylaku", pro matky. Každý den vidím, jak maji okolo sebe 3 a více dětí, v puse cigaru a uz na ne čeká chlap. Tahají jedno za druhou a děti? Řekl bych, že jejich věk je kolem 10. let a tahají s nimi. A tací, že žijí v chudobě? Nežijí, jen jim ty cigarety, jako blbec platím z daní.

Typická lidská vlastnost je, že dokážeme s neúprosnou přesností a jistotou odhalit všechny chyby u těch ostatních a vždycky přesně víme, proč si ten druhý něco nezaslouží.

Když tak čtu diskusi, je tu řada lidí, kteří naříkají nad nepřízní osudu, nemožnosti pracovat a nedostatek šancí pro chudé děti. Vzpomenu si vždycky na historii naší rodiny. Moje babička měla dva syny, můj otec se narodil dva roky před první válkou a dospíval v době krize. Babička prakticky živila rodinu šitím a o domácnost a výchovu kluků se starala taky skoro sama. Chvílemi to byla opravdu bída s nouzí. Když tatínek odešel do Prahy na školu od osmnácti let se živil sám, protože prostě na studia nebylo. Myslím, že by mohl být příkladem, že i z opravdu chudých poměrů se dá něco dokázat.

Maminka mého otce ovdověla, když nejmladšímu, devátému dítěti byl asi rok...Rozestavěný dům, děti jako schodky, ale nejstarším už bylo čtrnáct. možná šestnáct. Chodila skládat vagony na nádraží, uklízet, v létě kamkoliv do družstva si jezdili přivydělávat, nejstarší hoši s ní, jedina dcera obstarala ostatní sourozence. Za oběd v podobě krupice pro děti a polévky pro moji babičku jezdili pomáhat k bezdětnému švagrovi...Tatínek i jeho sourozenci se všichni vyučili, každý si v dospělosti pořídil dům a rodinu. Jde to. Musí být disciplína a vůle.

Pokud si rodiče mohou kupovat cigarety (viz. fotografie), pak nevidím důvod, proč by jim měl kdokoli jakkoli pomáhat.

Téměř desetina lidí v Česku žije pod hranicí chudoby... mě teda děsí to číslo. Jako že každý desátý kolem mě je chudobný? Já si myslím, že ta hranici je nějak divně stanovená. Jaká vlastně vůbec ta hranice je? Co už se označuje jako chudoba. Chybí mi definice.

nejakych 50, nebo 60% medianoveho prijmu.

V US jsou tito lidé nazýváni White trash. Nedávno jsem za jednou takovouto rodinou stal u pokladny v marketu. Obézní paní, hubený pan, čtyři menší děti. Sortiment nákupu: Plata a plata konzerv, těch nejmenších velikosti. Například makaróny v sýrové omáčce, špagety v rajčatové omáčce, snad sto malych konzerv nakladanych zampionu. Je možné, že se domnívali, že když kupují ta nejlevnější, tedy nejmenší baleni, tak je to výhodné. A nedojde jim, že jejich nákup je ve výsledku tak desetkrát dražší, než kdyby se naučili vařit z čerstvých surovin. Myslím, že je to modelový příklad uvažování rady sociálně slabých. Co s tím chcete dělat? Dávat jim další dávky? Peníze? Platit jim bydlení? Řadě z nich, když zaplatíte bydlení, tak vlastně platíte alkohol, pripadně cigarety. Dáte li jim poukázky na jídlo, nakoupí to, co ona uvedená rodina. Ti lidé neumí hospodařit a řada z nich nemá ani schopnosti, tedy inteligenci, se to naučit. Rodí další a další generace podobných. Je nutné je správné motivovat. To je jediná cesta. Dávky jen za něco. Tedy za nějakou práci. Tomu jsou schopni porozumět.

Potkal jsem podobnou rodinu v obchodě s nábytkem. Absolutní cena je nazajímala, důležitější byla velká cedule -40%. Podle ní poznali, že ten kus nábytku je "levný."