Ten pokus o řešení problému s narkomany ve Filipínách silou je zoufalý, ale i dost nebezpečný. Šance, že by se to povedlo vyřešit zabíjením je podle mně nízká. Osobně počítám spíš s některým nepříznivým vývojem:
1. Radikalizace obchodníků s drogami. Scénář Mexiko nebo boje proti terorismu - IS. Zatím na přes 3 000 zabitých narkomanů a dealerů zemřelo 13 policistů. Násilí a zvýšené ceny drog mohou vést ke vzniku velkých, ozbrojených gangů a k častým přestřelkám s policií a otevřenému násilí. To při takovém objemu narkomanů může klidně spustit dlouhodobu pouliční válku, se stovkami mrtvých měsíčně na obou stranách a bez konce.
2. Dosažení rovnováhy na trhu se zabíjením. Dvě třetiny ze zabitých mají na svědomí pravděpodobně lovci lidí. Zabíjení za peníze je kšeft jako každý jiný svým způsobem a tak může dojít k jakési symbióze. Bohatí dealeři budou využívat chudé závislé a z nich vždy nějaké procento odepíší a předhodí je zabijákům. Ti za ně shrábnou odměnu.
3. Diktatura. Boj proti drogám jako nástroj perzekuce. Obdoba bodu 2, jen na vládní úrovni, pokud prezidentovi poroste rychle opozice, může se stát, že se boj proti drogám stane vítanou zástěrkou pro jakékoli represe. Nepůjde je pak jen tak ukončit, protože to by znamenalo odvolání různých speciálních zákonů a výjimečných stavů a hrozila by ztráta moci. Tedy tento boj bude oficiálně probíhat dál, ale neoficiálně půjde zejména o zdůvodnění útisku obyvatel skutečným cílem vražd bude často opozice.
4. Korupce a prorůstání obchodu s drogami mezi policisty a lovce lidí. Je tam třeba 1,5 miliónu závislých a i když se část uchýlí třeba k čichačství, zbude milión lidí, kteří potřebují svou dávku. To je obrovský trh a zvyšující cena drog je velká motivace ke vstupu na něj. Zabíjení překupníků je navíc snadná příležitost, jak se zabijákům dostanou do rukou drogy. Masa zoufalých závislých snadno poskytne pěšáky při prodeji, které je po čase možno zabít a ještě tak shrábnout odměnu. Zabiják lidí může být snadno i dealer.
