Našla jsem si teď částky, které stát vyplácí bezmocným osobám na péči: 8800 při težké závislosti na péči druhých a 13 200 při úplné závislosti. když k tomu přidáte důchod dotyčného - průměr je kolem 11 000, má člověk pečujícího o nemohoucího rodiče čistý příjem přes 20 000, což je příjem, na který nedosáhne víc než polovina národa. Takže řeči o tom, že se to nedá finančně zvládnout a že se člověk vydá ze všech úspor jsou jen ubohé výmluvy.

Moc vam ta matematika nejde. 20 tis pro 2. osoby je 10 tis na hlavu.

tahle diskuse je smutné čtení - větší část diskutujících hledá údajné důvodu, proč se o své rodiče postarat nemohou a nemalá část z nich to ještě navíc svádí na stát

Ono platí: Kdo chce, hledá způsoby, jak to udělat, kdo nechce, hledá důvody proč to nejde.

Ovšem, že se stát pramálo stará o nemohoucí lidi, kteří celý svůj život poctivě pracovali, o tom bych mohla vyprávět.

A co teprve, kdyz rodice ziji v jiném state.

Nejsem ještě tak starý, je mě teprve 69 let a dokážu se o sebe postarat, mám práci která mě baví a tak si dokážu vydělat tak trochu i na věci, které bych si z důchodu nikdy nemohl dovolit. Jediné co mě chybí, je rodina, mít si s kým alespoň popovídat, podělit se o každodenní starosti. Jsem sám a navíc žiji v cizině, protože v Čechách práci neseženu a z důchodu který mě vyměřili se nedá žít ani pod mostem. Nemám strach ze smrti, ani z toho že bych se o sebe nedokázal postarat, ale kdyby se to stalo, musel bych asi odejít z tohoto světa dobrovolně, nechtěl bych být komukoliv na obtíž.

V naší zemi je to těžké. Člověk by se chtěl postarat. Ale jaké má reálné možnosti? Musí chodit do práce. Po práci se taky musí postarat o svou rodinu, což už bývá finančně dost nákladné. Spousta rodin existuje na hranici chudoby a tedy mít finance na starost o rodiče opravdu nezbývá. A co pak. Zaměstnavatele takové věci nezajímá. Ti jdou po svých penězích přes mrtvoly. Něco jako rodinné žití jim opravdu nic neříká. Hosipice jsou neustále přeplněné a bude hůř. Takže co s tím? Pár lidem jsem položil otázku jak plánujou své stáří. Hodně z nich mi odpovědělo...no děti se o mě postarají. A když jsem pak se zeptal..máte rodiče v důchodu? Když ano..tak kdyby vás rodiče nyní požádali aby jste jim pomáhali finančně...dokázali by jste to? Většina řekla, že ne, že mají svých starostí dost. Tak jsem pak položil otázku..a myslíte, že vaše děti na tom budou jinak? Tak pak pochopili, že opravdu dávat si něco bokem na stáří je opravdu potřeba.

a to mluvím jen o financích...ta horší část..tedy fyzická a psychická je pak neúnosná. Lépe v rodinách kde jsou sourozenci. Tam se mohou nějak střídat...ale kde nejsou...takový zápřah člověk opravdu moc nezvládne.

Moc se netesim az toto budu resit. Rodice maji vsechny sve deti 300 km daleko a prestehovani rodicu moc realne neni (svou zvykli na sve prostedi, jejich deti maji male byty). Jako reseni vidim platit osetrovatelku na miste, ale rozpocet bude max. 40 tis pri ucasti vsech deti. Doufam ze budou zdravi co nejdele.

... a to doufejte, že se všichni sourozenci domluví a budou chtít domluvit. Protože když se jeden cukne a má se jeho díl rozdělit mezi ostatní, tak nastává peklo na zemi

Maminka si před třemi lety, v době, kdy se u ní rozvinula Alzheimerova nemoc, zlomila nohu v krčku. Narkóza, nemocnice.... stala se absolutně závislá na pomoci druhého člověka. Viditelně začala odcházet ze světa. Moje sestra mně oznámila, že se starat nemůže (?) a tak jsem udělala krok do neznáma. Nechala jsem práce a maminku si přivezla domů. S vědomím, že bych své mámě nepomohla, když to potřebovala, bych totiž nechtěla žít.

Nebyl takový problém naučit se péči a rehabilitaci, ale to, že posudkový lékař nás odkázal se svým nepodloženým verdiktem k živoření. Mluvil se mnou drze a povýšeně, jako kdybych o peníze někoho obírala nebo si vymýšlela. Napnula jsem všechny síly a za nás obě jsem doslova vybojovala všechny peníze, na které měla maminka spravedlivý nárok.

Umím si ale představit, kolik lidí se nechá odbýt, protože nemá sílu bojovat s molochem těchto struktur.

Přeji všem lidem, kteří se chtějí postarat o své blízké, aby se nenechali odradit a brali se za svá práva všemi regulérními prostředky. Na druhé straně totiž stojí úředník, který je tu pro vás.

Chápu Vaše pohnutky, ale nemyslím si, že je správné řešení to zkoušet urvat sám, obzvláště u diagnózy, která bude časem progradovat (vím, o čem mluvím), a Vám naopak budou síly ubývat, fyzické i psychické...

Tož já mám domluvené, že ňa zavřú do sklepa Vinného

No I tak civilizovan zemne jako Japonsko na to v minulosit menla dost drasticke reseni: https://en.wikipedia.org/wiki/Ubasute

Ono zalezi na tom, co vnimate jako civilizovane chovani. Za 2. sv. valky se Japonsko v Cine moc civilizovane nechovalo, holokaust byl vuci tomu vice humanni zalezitost.

Češi se možná dokáží postarat o relativně staré ZDRAVÉ rodiče, u budoucích nemocných vůbec neví, co je čeká, btw do dotazníku každej uvede kolikrát opak toho, co si doopravdy myslí

tak to mozna tak vy sam, vzdycky me udivuje jak nedko dokaze mluvit obecne o vsech cesich nebo vsech lidech.