Mám pocit, že mimo Prahu mají servisní firmy volné ruce a hledají zakázky. Přitom v Praze je na vozíčkářích vidět, že servisy nestíhají. Oprava zásadně v dílně. Musí se komplikovaně půjčit náhradní vozík, který je zpravidla nevyhovující a je třeba celý přenastavit, pokud to jde. A teď na něm týden dva přežít...

Pak to otřesné úřadování... Vozíčkář si platí spoluúčast, od doktora musí mít schválení s kódem služby, kdeco musí napsat jiný lékař, pak se to posílá na pojišťovnu... Nejlépe to vše oběhat osobně. (Lékařka nám třeba papíry ztratila. Při pacientech v čekárně poštu raději moc neřeší...) Pro vozíčkáře je osobní jednání s cestováním přes půl Prahy (či republiky) soda. Řešili jsme havarijní opravu v červenci. Firma ještě nemá peníze. Ostuda.

Tedy, součástí servisu je i to mohutné papírování "pro stát - pojišťovnu". Je dobré, když to firma umí, uleví to zákazníkům.

Spíš mě napadá, zda by mimopražské firmy nechtěly poskytovat služby v Praze? Zda by to nebyla žádaná služba? Představuji si servis v místě bydliště a na počkání. Asi jako když přijede opravář na pračku či ledničku. Mohlo by to přispět k lepšímu technickému stavu a delší životnosti vozíků. Fakticky ke snížení nákladů pojišťoven.

Jenže, pak tady bude určeno třeba 5 let nároku na nový vozík a je jednoduší servis neřešit a vozík vyhodit. Přitom vídám vozíčkáře na obstarožních zanedbaných strojích. On i ten nákup nového je mohutnou akcí. Ne každému se hodí všeho nechat a měsíc řešit výměnu něčeho, co potřebuje denně. Najít optimální postup a případné zlepšení očividně není snadné.

Ale to co tady máme dnes, ten kolotoč s pojišťovnami a úřady, mi přijde k uzoufání. Kdo nemá dost energie, zůstane zcela bez pomoci. A to si říkáme civilizovaná země.

Zkrácení lhůty pro opětovné přiznání příspěvku na auto je jenom dobře. Ještě by to chtělo zprůhlednit, na základě čeho se přiznává výše příspěvku (není normální, aby ÚP v jednom městě měl průměr příspěvku cca 100 000 Kč a v jiném městě třeba 180 000 Kč..!).

Příspěvek na mobilitu na 600 Kč? Proč ne.

A snížení limitu a naopak zvýšení násobku životního minima? Taky - proč ne.

A ještě další spousta námětů na zlepšení se nabízí...

Drábek je ryzí zločinec. To, co provedl hendikepovaným je morálně odporné.

No fajn, tak na auto dosáhne dřív, ale co třeba protézy? Mít doma dvě nesmí, ale když se pak na protéze něco porouchá, tak je v člověk v háji, protože musí pojišťovna schválit jestli ji smí protetik opravit a všchno je to na dlouhé lokte..... A navíc jsou ceny kvalitních protetických pomůcek šílené.

Ceny jsou šílené, protože se na tom mažou Ti, co o tom rozhodují a jejich kamarádíčkové. Chápete?

Velkorysejší utrácení peněz daňových poplatníků si nic jiného nezaslouží. Krok správným směrem by bylo vpuštění konkurence mezi poskytovatele pomůcek a dosažení snížení jejich nestydatých cen a ne nasypávání dalších a dalších peněz.