Pár základů. Pařížská dohoda je akce Z, v níž země dobrovolně přijímají chaotické závazky na likvidaci té části ekonomiky, v níž se produkuje CO2, podle svého uvážení a po 5 letech se sejdou na sjezdu, podebatují, jak vylepšit plány na další pětiletku, a zkritizují soudruhy, kteří nebyli dostatečně uvědomělí.
Vejde v platnost, až alespoň 55 států zastupujících alespoň 55% emisí ratifikuje dohodu, což se asi stane do konce roku, protože kromě 26 států již podepsaných dalších 33 slíbilo ratifikaci do konce roku 2016.
Ovšem "ratifikace" Obamou je jen kejkle klauna. Jelikož ta smlouva má mít důsledky až kolem roku 2020, když už bude Obama dávno na smetišti dějin, je jasné, že je třeba k platnosti souhlasu Kongresu, přesněji řečeno v tomto případě 2/3 Senátu. To nepřipadá při dnešním složení v úvahu. Tak Obama říká, že "zachránil planetu" a stačilo mu k tomu jen "exekutivní ujednání", které zákonodárce nepotřebuje. Nepotřebuje, ale nikdo také nebude těmito zákony-nezákony nijak omezen, až Obama odejde z Bílého domu.
I v nedemokratické Číně podpisu prezidenta předcházelo sobotní hlasování nějakého výboru Národní rady. O tom triumfu čínské demokracie referovala tamější média celý den. Zákonodárci prý pečlivě zvažovali plusy a minusy. Ti, kteří zvedli ruku ve špatný okamžik, asi budou zmizeni.
Bylo by fajn, kdyby ČR byla schopná tuto zdánlivě nezávaznou, ale přesto nebezpečnou dohodu obejít. Závazky jsou vágní, ale další nárůst vlivu klimatických pavědců, úchylů, propagandistů a zkorumpovaných představitelů zeleného průmyslu by byl nevyhnutelný. Navíc ti, kteří již ratifikují dohodu, budou potřebovat dohromady nejméně 4 roky na rozvodové řízení, rozhodnou-li se z té dohody odejít. A 4 roky byly více, než bylo třeba i na přerod optimistického poválečného Československo do tvrdé stalinistické totality.
