Zda je pískání na ženy nebo jejich hlasité komentování na ulici trestané nebo ne, je koneckonců o společenské domluvě, jako vše ostatní.
Co mi zde přijde jako slabina je, že u těchto "hate crime" v praxi zdá se víc záleží na tom, jak to vnímá oběť, než na tom, co se fakticky stalo. Což je odlišné od toho, jak bývají posuzovány ostatní zločiny.
Základ je, zda se oběť cítí být vystavena sexuálnímu obtěžování. Tedy to samé jednání jednou může být hodnoceno jako naprosto v pořádku a jednou jako "hate crime". Jenže pro každého muže i ženu je hranice někde jinde a čím větší je snaha trestat i drobné prohřešky, tím víc to začíná být matoucí - aspoň pro mně.
Takže - je písknutí na ženu nebo zvolání "Hej, krásko, jaké je tvé telefonní číslo" zločin nebo ne? Záleží třeba na tom, zda ten, kdo se tak chová je sám pěkný, přitažlivý mladík v partě mladých třeba někde před klubem, kde jsou všichni trochu opilí a té dívce to může být příjemné. A nebo zda je to skupina plešatý, pupkatý "padesátiletý dědek" a té dívce to bude nepříjemné. Případně skupina černochů, kterých se například běloška bude už předem bát a snažit se jim vyhnout.
Ale fakticky podle mně to se zločinem z nenávisti nemusí mít nic společného. Je to sice ochrana žen, aby se cítily příjemněji, ale svým způsobem i diskriminace třeba ošklivých, zanedbaných, zoufalých, starých, či společensky neobratných mužů. Právě v tom, že to písknutí na ženu nebo není zakázáno vždy a pro všechny, ale bráno jako sexuální obtěžování jen pokud ta žena prohlásí, že jí to bylo nepříjemné.
Podobně je to u znásilnění, kde je občas také snaha vykládat ho ne podle nějakých objektivních kritérií, ale podle toho, jak se jedna ze stran rozhodla (třeba i zpětně), že to vnitřně cítila. Prostě "cítí, že byla znásilněna".
Zajímavé je, že u okradení to takto nemáme. Nelze někoho uvěznit proto, že protistrana "cítí, že byla okradena". Tam je to definováno mnohem víc objektivně, fakticky.
P.S. takový názor totiž někteří tady mají i v jiných zákazových kauzách.
