Chybí mi tady, kdy ten tonoucí vlastně sevře velkou silou a zda před tím není fáze, kdy ještě jedná rozumě? A dá se to poznat?

Pár lidí jsme tahali z vody, párkrát jsem se topil a šlo vždy o normální poskytnutí pomoci. Nikdo u toho přehnaně nejančil. A prodlení s nějakými obavami by to celé jen zhoršilo. Co třeba přívoz na Živohošti? 50 lidí v hluboké vodě. Klidně se dají označit také jako tonoucí. Je patrně rozdíl mezi tonoucím a tonoucím. Článek by neměl vyznít jako vzkaz, že neposkytovat pomoc je vlastně oprávněné.

Co mě v Česku štve jsou neudržovaná koupaliště. Letos jsem se na Lhotě zase motal v trávě uprostřed jezera. Hlavně že si provozovatel kasíruje vstupné a postaví na břehu novou nálevnu. A to tady mají šlapadla. Do té trávy se dá skočit omylem šipkou. A při tom čepovaném pivu na břehu... Shodou okolností, máti se motala v trávě kdysi na Mácháči. Tedy, v Česku je to trvalý problém.

Posledně, když jsem se "topil", jsem neodhadl koncem léta teplotu vody a chytla mě ve studené vodě křeč. Nějaké to lítko umím zvládnout běžně, ale tady mě chytla křeč 2/3 těla. Naštěstí klidná voda a koneckonců i lidské tělo je z plovoucího materiálu. Doplácal jsem to jednou rukou na mělčinu. Mám pocit, že by nějaké chytání případného zachránce ani nešlo.

Očividně znám i jiné formy "topení", než záchranáři.

Taková fáze, kdy tonoucí se chová rozmně, v případech neplavců a asi i pádů do vody, není. Alespoň z mé zkušenosti. Jsem neplavec a málem jsem utopil pár lidí, co se mně snažilo naučit plavat.

NIkdy v podobných článcích není napsáno, so dělat, když se vás topící chytne. Ptala jsem se manžela, který byl profesionální plavčík na moři a řekl mi, že musí se připlavat k topívímu se zezadu a chytit mu hlavu a držet mu hlavu nadnad vodou, aby dýchal. Klidně ho i uhodit, aby vás nechal na pokoji. Pokud by vás přeci jen chytil a začali jste se spolu topit, tak ho stáhnout pod vodu a on se pustí.

Opět k němu připlavat zezadu a postup opakovat.

Vytáhne te ho ven, když ho držíte zezadu za hlavu a topící je otočený na záda. Je to velká dřina, takže i šťastný chlap se může při záchraně utopit. Vždy si radši Vemte sebou, čeho se i vy můžete chytit, abyste měli oporu. Bez opory ho těžko vytáhnete. ...snad to někomu pomůže.

V článku to zhruba je. S tím, že netrénovaný laik ponoření a vysmeknutí nezvládne.

Pekny clanek a pekny prispevky.Vzdycky jsem slysel,ze voda je horsi nez ohen.

I sam jsem to poznal.Nejlepsi plavec nejsem,ale dokazal jsem plavat kraulem pres kilometr a pod vodou tak tricet metru.Nezapomenu na zazitek na Kanarskych ostrovech.Troufal jsem si trosku dal nez tech par lidi,co se drzelo ve vode tak po pas.Byl jsem asi 2 metry od mista,kde jsem jeste vystacil,a najednou me chytl proud,ze jsem mel co delat,abych se zase dostal na bezpecne misto.Bojoval jsem vlastne o zivot,protoze chybelo malo a proud by me tahl,cim dal vic od brehu,a ja uz takovou kondici nemel,abych ty vlny a proud prekonal.Taky jsem uz nikdy nebyl tak lehkomyslny,a vzdycky se ridil podle mistnich.Jakmile na me ukazali,zustal jsem stat.

Tohle jsem bohužel zažil na ZŠ při plaveckém výcviku. Spolužák neplavec se omylem dostal z úseku pro neplavce do plaveckého úseku s větší hloubkou. Když zjistil, že nemá pod nohama dno, začal se topit a v panice se chytil nejbližšího člověka, tedy mě. Zůstal jsem pod ním a nemohl jsem absolutně nic dělat . Naštestí byl bazén rozdělem plaveckými dráhami a on se jedné z nich chytil a mě pustil. Kousek dál chodili učitelé a instruktor a vůbec si nás nevšimli.

Co takhle ho nějak šikovné trefit do hlavy, aby ztratil vedomi?

No táááák!!! Pane Novotný: Přeci ho nebudete zachraňovat před utonutím a dorazíte ho klackem do hlavy. To asi ne. (Berte to jako černý humor - nic ve zlém.) I když myšlenku chápu - topící se člověk má prý neuvěřitelnou křečovou sílu - jak i píše odborná literatura a vyplývá z článku.

Víc takovýchto poučných příspěvků.

Dobrej a pravdivej článek. Prostě a jednoduše, každý si musí uvědomit své limity, možnosti a schopnosti. Je přenádherný pocit člověka, který zachránil jiného v nouzi, ale špatná volba toho, kdo zachránit chtěl a jaksi se nepovedlo a zůstal tam také - jeho pocity se už nikdo nedozví. Jak níže uvádí pan Novák: Je to v očích nestranného pozorovatele skutečně hrdinství pro někoho skočit a to ještě do vody, kterou nezná. Sám jsem měl (kdysi, to mi bylo asi 19 let) možnost si to vyzkoušet "na vlastní oči" na vltavském jezu pod Boršovem nad ČeBu. Kamarád - oba jsme byli dobří plavci - sjel po zadku vorovou šlajsnu a jaksi se delší dobu nevynořoval. Tak jsem se pustil za ním. Že bych bral v potaz nějaká možná nebezpečí - ani náhodou. Dole byla hloubka a děsné vířivé proudy, takové, že jsem si ani nebyl schopen uvědomit, kterým směrem je hladina. Asi si to málokdo dokáže představit, ale je to neskutečný hukot a rychlost. Nějakým desátým smyslem s roztaženýma rukama se mi jej podařilo chytit za vlasy (asi to nejlepší, co mi náhoda přihrála - on měl tehdy vlasy do půl zad), vůbec jsem se nesnažil někam plavat, chvíli to s námi mlelo, a za chvíli mi proud velikou rychlostí mrsknul na balvany na břehu tak, že jsme byli dost potlučený. Parta ho vytáhla na břeh a holky mu daly umělý dech. Já, s mokrými prsty, jsem si dal mokré cigáro a dobře půl hodiny se mnou klepaly nervy, zatímco on už na břehu šprýmoval a vyzýval nás k rundě panáků. Po tom všem jsem se zařekl, že už nikdy pro nikoho neskočím - nikdy neříkej "nikdy" - asi před 5 lety jsem znova skákal do rybníka, kde se topilo malý tele (tím myslím kus hovězího), kterému se do předních nohou zamotal zbytek pásu z ohradníku a spadlo z hráze do vody. To šlo z vody téměř samo.

Já to nikdy jako hrdinství nebral - ono by to mělo být mezi lidmi automatický pomoci jinému - ale, jak říkají policejní příručky - zákrok můžeš provést pouze tehdy, pokud jsi si jistý, že jej zvládneš. Mně zcela jistě v prvém případě pomohla náhoda.

U Boršova to trochu znám,jestl-li to byl ten jez u toho velkého mlýna,tak to bylo opravdu štěstí.Člověk v určitých chvílích opravdu nepřemýšlí a jedná podle pudu a nemusí záležet na věku.

Jsou ovšem otrlí jedinci,kteří buď jdou dál,nevšímají si ničeho,ale ještě jsou horší ti pardálové,kteří přihlížejí a nevolají alespoň o pomoc,zmatkařům ovšem budiž odpuštěno.

Některé věci dopadnou dobře,jiné katastroficky,vše záleží na tom štěstí.

Také jsem zachraňoval topící se manželku a ačkoli jsem potápěč, věděl jsem k čemu může dojít tak mě nekompromisně stáhla pod vodu. Bylo to opravdu o chlup!

Ty jo. Hlavně že to dobře dopadlo.

Tohle bych potvrdil,včetně komentáře J.Lukáška.

Ze života.V šedesátých letech jsem byl na třídním čtyřdenním výletě v sedmé třídě na Sázavě.Hned po příjezdu,aniž učitelka o tom věděla se holky z naší třídy vrhly do vody.Řeka nebyla moc hluboká,zato velice prudká,pod splavem.A teprve,když ty holky byly ve vodě,tak zjistily,že neumí pořádně plavat.A volaly o pomoc.

Tři,čtyři,kluci,co plavat uměli velice dobře,skočili do vody a plavali jim na pomoc.Onehdá jsem závodně plaval a skákal i šipky ze sedmi metrů do vody.Ale bylo mi to houby platné,obě holky,které jsem vytahoval z vody,se mě v pudu sebezáchovy snažily utopit,stahovaly mě pod vodu.Nějakým zázrakem se mi podařilo dostat na hladinu,obě čapnout za nohy a ruce,a vytáhnout za pomoci ostatních kluků na břeh.Spolkl jsem přitom několik andělíčků,takž ostatní kluci mě bouchali do zad a dělalo jim to velké potěšení.Sprďana od učitelek dostaly nejen ty holky,ale i já a ostatní kluci,co zachraňovali.

Ale vážně,ano, tonoucí se stébla chytá a jakékoliv pitomé narážky na toto téma jsou ubohé.

Když jsem tady minule napsal, že to byla absolutní hloupost od toho druhého, vlastně sebevražda, příspěvek jste mi smazali.

Netrvalo dlouho, a stal se podobný případ.

Lidi zabíjí nejen neznalost, ale i ta vaše korektnost za každou cenu

Omlouvám se, mělo to být plus :) Souhlasím s Vámi.