V tuto chvíli je zřejmé, že pokud by se pospojovaly hradbami všechny hrady v těsném okolí Mostu, co v tomto seriálu zazněly, bohatě by předčily největší hradní areál na světě (Pražský hrad). Vzhledem k tomu, že v oblasti stále probíhá intenzivní hloubkový archeologický průzkum (při kterém se mimoděk vytěží spoustu nádherného uhlí), věřím, že se pozůstatky hradeb najdou a tak Mostu bude náležet toto prvenství, které je mu zatím neoprávněně upíráno.

Škoda, že kvůli stromům na něj není pořádně vidět.

Jděte už s tou Olomouckou vlastizradou do háje. To nemáme v Česku lepší téma?

Bedřich z Fürstenberka (Schwarzenberg), olomoucký arcibiskup, novogoticky vystavěl katedrálu sv. Václava v Olomouci. Hezká německá památka. To jsme tady měli minule. A dnes? Německý Křivoklát šel cestou zrušení královského sálu a vytvoření kanceláří a skladiště.

Ve stejnou dobu se proslavil Karel Egon I. z Fürstenbergu, který v Podmoklech nalezl největší zlatý keltský poklad na našem území. Zlato roztavil a nechal z něj razit pamětní medaile se svoji podobenkou. To mu nebránilo stát se prvním čestným prezidentem Královské české společnosti nauk (ČSAV). Tradici české vzdělanosti očividně založili ti praví Němci.

Pak tady máme Karla Egona II. z Fürstenbergu, kterému na Křivoklátě vděční poskoci postavili pomníček. Ten letěl do rokle 1918 s pomocí českých vlastenců při příležitosti vzniku republiky, aby ho čeští vlastizrádci 1928 a 1929 opět obnovili. Po tomto knížeti nám zůstala Buštěhradská dráha, toliko průšvih s názvem "rychlodráha na letiště".

A pak tady máme "státotvůrce republiky" Maximiliána Egona II. z Fürstenbergu, člena NSDAP, který prodal rozestavěnou zříceninu Křivoklátu Československu k uctivým opravám. Předtím prodal Československu panství Lány pro prezidenta. Tím zmenšil fürstenberské majetky a vyhnul se vyvlastnění majetků na Křivoklátsku. Pak se zdekoval do Německa.

Doufám, že běží na Křivoklát nějaká fajnová restituce. Jako že 1929 byl hrad Československu prodán pod nátlakem.

Pane Drdo, pokud se zase chystáte sem psát své nenávistné projevy vůči celému světu a panu Benešovi, zanechte prosím, marné snahy, mne nepřesvědčíte. Děkuji Vám od srdce.

Tady je Benešovo !

Starej se o své přirození Pražáku! Nikdy jsem tady neřekl o panu Benšovi špatné slovo, jen o Vás.

Samozřejmě, že je to Křivoklát. Ani jsem nevěděla, že už někdy velká věž byla bez střechy. Takto ji vidět bylo možné i v letošním roce. Teď už je na ní lešení. Ale věž Huderka je jasná, ta nejde přehlédníout

Křivoklát?

Už jsem našel to místo:

https://www.google.cz/maps/@50.0405566,13.8688254,3a,15y,148.18h,96.15t/data=!3m6!1e1!3m4!1sEfD1z6G4vZuhvUtnun6rEg!2e0!7i13312!8i6656!6m1!1e1

Hrad Hněvín v Mostě. V tom domě vpravo pod ním bydlela kamarádka mé matky paní Prošlá. V mládí závodně tancovala. A docela dobře. V okresní soutěži se umístila na druhém místě a jak sama říkávala, měla být první. Ale to by se prý ta káča, co jí dali to první místo, nesměla vyspat s celou porotou. Jednou u kafe paní Prošlá slíbila mé matce, že si mě vezme do parády a udělají ze mě špičkového tanečníka. Měl být konec mému bezcílnému poflakování se po ulicích. Když přišel den D, matka mě navlékla do svátečního, nasliněným kapesníkem vypucovala obličej a vyslala k paní Prošlé na první hodinu tance. Ta pustila gramofon a šlo se na věc. Malý problém nastal už při pokusu o základní postoj. Nejen že paní Prošlá byla o hlavu vyšší, ale vpředu toho měla tolik, že jsme na sebe sotva dosáhli. To poprsí bylo takových rozměrů, že mít jí k dispozici Švédové při dobývání Hněvína během třicetileté války, nemuseli se namáhat s beranidly. Stačilo by poslat jí k hradu jen chvilku napřed. Paní Prošlá ten problém vyřešila po svém a díky tomu, že jsem měl ramena jak lahvička od francovky, umístila si můj rachitický hrudníček mezi prsa. Nebylo mi tam úplně zle, jen jsem si krom omezené hybnosti připadal jak zajíc v brázdě. Naštěstí jsem mohl vnímat zvuky, když už jsem neviděl do okolí. Začali jsme tančit. Paní Prošlé začalo docházet, že si tentokrát vzala hodně velké sousto. Přes veškerou mou snahu jsem jí co chvíli dupl na nohu. Zpočátku se to snažila brát s úsměvem, ale ten se postupně vytrácel. Úplně, když se mi podařilo přišlápnout jí obě nohy současně. To mi to pak začala zlomyslně oplácet. Pominu-li fakt jak hrozně to bolelo, jsem nabyl dojmu že se mi po každém jejím došlápnutí noha pokaždé tak o půl čísla zvětšila, protože na ní ještě zakroužila, jakoby chtěla uhasit vajgla. Jen chabou útěchou mi byla myšlenka, že bych se snad mohl díky těm ploutvím prosadit v plavání. Když hudba dozněla, já se vymanil z poprsí a paní Prošlá mě vyhodila, nechápal jsem co lidé na tom tancování mají.

Chyběl jste nám!

Dávat hrady to není vůči panu Benešovy fér.

Křivoklát. Z jiné strany než obvykle. A chybí střecha na hlavní věži. Ale jinak jako dnes.

Jako dnes. Jen třikrát větší