No ta současnost je opravdu velmi romantická

Waltirsch, obec s velice smutným osudem. 75% jejího obyvatelstva bylo po roce 1945 vyhnáno,

Do jisté míry byste mohl mít pravdu, ale z posledních několika příspěvků to vypadá, že chcete prudit.

Události po konci války navazovaly na to, co se stalo v roce 1939. S vyháněním obyvatelstva přišli první Němci, dělali to jen na základě národnosti a velmi podobně odsunu z let 1945-1947.

Nemusíme se tady hádat o to, kdo si začal a jesli odplata byla spravedlivá, ale když už připomínáte poválečná léta, tak čestně zmiňte i začátek.

Valtířov u Ústí nad Labem a nebo u V. Března. Aby se domácí nevztekali. Koukám na kostelík celý život. Pro řidiče - u kostela je nepříjemná zatáčka. Člověku udělá radost když vidí známé místo z historického pohledu.

Valtířov nedaleko Velkého Března na Ústecku

mám obavu, že továrna na sodu byla tak velká nápověda, že to po dvou minutách musel najít každý :-)

u jedné z velkých českých řek.... V Čechách???

Opravte si chybu v podtitulku: "V posledních 150 letech toho Česko zažilo hodně" je nesmysl, protoze Cesko vzniklo v roce 1993. Lepe by bylo napsat "Ceske zeme".

české země jsou taky nesmysl, jsou jen čechy..

Vše vyzrazeno.

http://valtirov.unas.cz/historie.htm

To z být nemůže. Copak jste někdy tady viděli člověka, jak klečí u kříže a modlí se?

Taky to určitě není Češka.

Tuto část Mostu neznám. Patrně byla odtěžena, ještě než jsem se narodil. Dlouho jsem ve svém archívu hledal nějaký záchytný bod a tím se nakonec stala dívka na snímku. Nejspíš to bude paní Untrmanová, co bydlela u nás v přízemí. Za mlada, samozřejmě. Možná se kaje za své budoucí hříchy. Paní Untrmanová věděla o každém v našem okolí úplně všechno. I to, co nebyla pravda. Když ještě žil pan Untrman a v hospodě na růžku se blížila zavírací hodina, bylo mu ho všem upřímně líto. Nás děti neměla paní Untrmanová ráda. Nadávala, že moc řveme a ona pak neslyší o čem se baví dospělí. Když ale potřebovala pro něco dojít do obchodu, dala by se namazat na chleba. Když se mě takhle jednou opět pokoušela odchytit, řekl jsem, že se musím jít domů učit, protože chci mít na konci roku samé jedničky a opravit si tak tu jednu dvojku z pololetí. Začala ječet, že moc dobře ví, že jsem samá trojka a že stejně skončím u lopaty. Taky říkala, že ta dvojka z chování je pro mě ještě dost málo. Nakonec dodala, že jsem celej můj fotr. Toho taky vůbec nemusela. Jednou jí při návratu z hostince řekl, že kdyby jí v tom okně někdo vyfotil, byla by to pěkná etiketa na vepřovou konzervu. Když si pak na jeho počínání ztěžovala matce, tak ta se jí snažila uklidňovat tím, že to určitě nemohl myslet vážně, poněvadž by ty konzervy nechtěl nikdo ani zadarmo. Za nějaký čas došlo při přesídlování do paneláků i na naši ulici. Paní Untrmanovou přestěhovali do domu, kde se s nikým neznala a tudíž neměla žádný respekt. Jen jednou si zkusila poslat některé z mnoha sousedovic dítek pro něco do obchodu. Neviděla ani nákup, ani peníze. Ani následná reklamace u rodičů dítěte, nebyl dobrý nápad. Když přišla po těch penězích ještě o zubní náhradu, došlo jí, že jakákoli další konverzace je zbytečná. Po mnoha dalších peripetiích v novém bydlišti usoudila, že si snáze sjedná respekt v domově důchodců. Tam dost možná žije dodnes. Panu Untrmanovi bych ještě pár let klidu na hřbitově docela přál.

Jak psala paní Štrynclová, tohle je určitě náhrada za minulý čtvrtek, takže byste se měl určitě připravit i na zítra

Jinak mi teda je paní Utrmanové trochu líto, že musela skončit v takovým paneláku Za mlada to byla určitě štramanda

Snad si to v tom domově důchodců vynahradila