Možná to nebude nejpopulárnější, ale PROČ proboha/prodarwina po prokazatelně patnácti minutách nad léta vštěpovanou hranicí poškození mozku záchranáři lámou limity oživení neoživitelného? Je to sport? Udržíme naživu tkáně a budeme týrat příbuzné, blízké a přátele, a budeme se plácat po ramenou, protože NÁM se i PO DVACETI MINUTÁCH pod vodou podařilo oživit srdce??? Jsou zprávy, kdy je pro mne záchranář nepochopitelný a po kterých diriguji vlastní děti - pokud mne někdy najdou bez tepu - uvařit si kafe, uklidit, zahrát si šachy a PAK volat záchranku...

Schází mi tam zamontovaná zmínka o Pokemonech.