Věčný Kipling
To bělochů je břímě:/ své syny vyšlete,/ ať v cizích krajích slouží/ těm, jimž prý pány jste;/ ať obranný jsou pancíř/ divochům divných ras,/ z nichž každý plaše zírá,/ půl děcko a půl ďas./ To bělochů je břímě:/ svou pýchu nedat znat/ mít nervy ze železa; /a třeba tisíckrát/ vždy opakovat znovu,/ že spásu dá jen klid;/ zisk hledat pro jiného;/ a za jiné se dřít./ To bělochů je břímě:/ boj věčně podnikat,/ vyhlásit zápas moru/ a nasycovat hlad;/ a válka-li se končí,/ v níž o věc míru jde, /pohanů blud a tupost/ vše v niveč uvede!/ To bělochů je břímě:/ ne králů doprovod,/ však všední metařina/ a nevolníků pot./ Zde přístav – nevkročíš tam,/ však dej zaň život svůj!/ Zde silnice: ne sobě/ ji krví dobuduj!/ To bělochů je břímě:/ to dávná jejich mzda:/ od těch, jimž neseš dobro,/ jen zášť, jen úhona;/ a pokřik těch, jež zvolna/ uvádíš k světlu dne:/ „Chcem zpátky k nevolnictví/ a k egyptské své tmě!“/ To bělochů je břímě,/ k mdlobě se nesmíš znát,/ ni frází o svobodě/ svou mdlobu zastírat./ Ať tak, ať onak jednáš,/ ten dusný, chmurný lid/ tím vším chce jen tvým bohům/ a tobě přitížit./ To bělochů je břímě:/ je navždy po dětství,/ je veta po předčasném/ a levném vítězství:/ teď nevděčné jdi dílo/ vždyť muž jsi! – podniknout,/ k moudrosti zraj a předstup/ před sobě rovných soud
