Mně to rozhodnutí soudu připadá podivné. Copak pojišťovna je schopná ověřit, zda je v kterémkoliv okamžiku a při jakémkoliv způsobu krachu cestovky sjednaný limit dostačující pro všechny poškozené klienty? A navíc, bude-li sjednaný limit vyšší, nutně musí být též cena zájezdu vyšší. Mnohý klient by třeba dal přednost nižší ceně zájezdu, i kdyby pojistné plnění nebylo stoprocentní. Byt nebo dům si také nepojistím na nejvyšší možnou škodu, protože bych platil příliš vysoké pojistné.

Analogicky lze odvodit od jiného druhu pojištění např. povinné ručení za škody způsobené provozem vozidla.Pokud se pojistíte na nejnižší částku zhruba 3,5 mil. a pak způsobíte škodu vyšší, pojišťovna též plní jen do sjednaného limitu. Jenže takový případ pravděpodobně, na rozdíl od krachů cestovek nenastal.

Masový turismus je zhoubný.Je to takový poslední mejdan střední třídy.

Podle ma je to správné rozhodnutí. Není snad problémem klienta že pojišťovna si zákazníka podpojistila. Pojišťovna takovou smlouvu s CK nikdy neměla ani uzavřít. A pokud uzavřela, nechť si taky nese následky.

A ta novela, to mi přijde jako špatné řešení. Jak má člověk kupující dovolenou v CK vědět, že se CK pojistila na odpovídající částku? Nijak... Proto by taky mělo platit že v případě úpadky klient dostane od pojišťovny plnou cenu co zaplatil a je už právě jen a jen na pojišťovně, aby si s zákazníkem, tj. CK uzavřela odpovídající pojistku kryjící možné škody.

Spíše měla pojišťovna trvat na nějakých kontrolních mechanismech a při překročení těch limitů kancelář pokutovat.

Případně jí (okamžitě/dle smlouvy)zrušit smlouvu.