- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Neuhaus. Zajímavé je, že český a německý název jsou zcela odlišné, ačkoli Hradec ležel na hraně české a německého jazykového prostoru.
Ty názvy jsou fakticky stejné v obou jazycích, Neuhaus - Heinrichsburg... Hrana asi těžko, Hradec byl spíš "českým jazykovým ostrovem" vhodným k likvidaci.
Pánové z Hradce němčili a okolí Hradce bylo hustě obydleno Němci. Zajímavé je, že Hradec byl naopak vždy převážně český. Tedy město české, vesnice německé. Což Sudeťáci neradi slyší. Koukněte na mapu protektorátu. Hradci zůstala jen silnice na Pelhřimov, jinak kolem dokola města bylo Německo.
O Jindřichovi z Hradce se na Wikipedii mnohem víc rozepisují Němci než Češi. A Němce baví řešit, že Jindřich nikdy neužíval přídomek "z Hradce". Vždy užíval jen německé či latinské přídomky. Teprve až jeho syn Vítek se občas tituloval "z Hradce".
Počítám, že pro české Němce byl český Jindřichův Hradec kostí v krku, a jak vidno, nedokázali se jí zbavit ani po 70 letech, kdy tady už nežijí.
Napadla mě Horní Cerekev, ale to jsem přestřelil. Aspoň tady krmí turisty žraloka.
https://goo.gl/maps/rLpK1wRYT452
http://lomcerekev.cz/image/tid/27
A pak se to podobá Hluboké, co tady už byla.
Na tomto vzácném snímku je vidět, co dokázala rozvodněná řeka Bílina. To za řekou, jsou České Zlatníky. Obec jen kousek za Mostem. V době povodní, byla tato zcela odříznuta, a jediné možné spojení, bylo z Mostu po vodě. V pozadí bohužel nevidíme vrch Zlatník. Pravděpodobně proto, že tehdejší fotoaparáty neměly takový dosah. Ovšem na vině může být i mlžný opar. V Českých Zlatníkách, bydlel i můj spolužák Lojza, co sedával v poslední lavici u okna. Ten si jednoho jarního dne, přinesl k svačině syrečky. Takové, co je jeho otec nakládal do piva a následně je nechával několik dalších týdnů zrát. Tyhle byly uleželé opravdu důkladně, a tak když Lojza svačil, my ostatní jsme nestačili větrat. Zazvonilo a soudružka učitelka přikázala okna zavřít, aby její výklad nebyl rušen hlukem z ulice. Na argumentaci mnohých z nás, že je ve třídě pořád hrozný smrad, opáčila, že syrečky jsou zdravé. To ovšem neměla říkat. O přestávce jsem zašel za Lojzou s krajícem chleba a požádal jsem ho, aby mi na něj taky trochu těch syrečků dal, že bych moc rád ochutnal. Ochotně tak učinil, protože i jemu samotnému začaly lézt pomalu i ušima a odešel na záchod kouřit. Já mezitím přemístil tuto zrající hmotu z chleba, na spodní desku učitelčina stolu. Po několika dalších minutách, vyučování pokračovalo. Bylo zřejmé, že celou tu hodinu byla soudružka učitelka značně nervózní a nesoustředěná. Chvíli u stolu neposeděla a dokonce sama otevírala okna. Když zazvonilo, očividně si oddechla. Ale než odešla, zavolala si Lojzu k sobě a řekla mu, že at' si těch syrečků jí doma s tatínkem kolik chce, ale do školy, at' už je v žádném případě nenosí. Jinak že by se mu mohlo stát, že mu je zabaví a dostane je až na konci školního roku.
Vajgar v Jindřichově Hradci. U kostela je na chodníku vyznačený 15. poledník, ve skutečnosti však vede trochu jinde.
Tak jsem pátrala a taky bych řekla Jindřichův Hradec...ale určitě bych ho nepoznala neb jsem tam nikdy nebyla. Díky 100 pohledům na Česko zjišťuji, jak krásné a různé mohou být jednotlivé věže a jak se díky nim dá místo dohledat :-)
Tak s jistotou bych to viděla stejně, tentokrát mě to samotnou překvapilo, že jsem to já, holka z Moravy věděla, ale stejně si myslím, že to nakonec bude předměstí Mostu. Však on nám to Vlasta vysvětlí. Jistě se dozvíme vtipný a poutavý příběh, co se mu samotnému nebo jeho předkům na téhle vodní ploše u Mostu přihodilo.
By jeden neveril, jaky mel stary Most puvab...
ne že bych to tam znal, ale těch měst s rybníkem moc nemáme... Jindřichův Hradec...
No vidíte... a já jsem postupoval obráceně. Třeboň... ta vypadá jinak. Tábor... ten to taky není. Ta věž je mi ale povědomá (nahoře je strašně úzký ochoz)... a mám to.