Když detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu přinesou z terénu podezření na rozkradené dotace za účasti politiků nebo na to, že někdo obchoduje načerno se zbraněmi, na případu začnou pracovat v naprostém utajení.
Snaha ochránit své informace jde dokonce až za hranici policejních předpisů: detektivové nezanášejí kauzy do interního počítačového systému. Jde o praxi, kterou u protimafiánské jednotky zavedl odcházející ředitel Robert Šlachta − aby odstřihl pokušení ostatních policistů, nebo dokonce politiků čenichat v živých kauzách. Šlachta si byl vždy vědomý, že obchází interní nařízení. Ale přesto, jak potvrzují dobře informovaní lidé z policie i z justice, nehodlal na praxi útvaru nic měnit. Zkrátka nechtěl riskovat, že něco unikne. Stejným trikem se u sesterské protikorupční policie udrželo například do poslední chvíle v tajnosti odposlouchávání Davida Ratha − až skončilo před čtyřmi lety zatčením s taškou naplněnou sedmi miliony. Může to být jeden z důvodů, proč Šlachtu a jeho 473 podřízených považují vysocí státní zástupci v boji se zločinem za mimořádně úspěšné. A proč se teď staví na stranu naštvaného pětačtyřicetiletého plukovníka, který ve středu potvrdil svůj odchod − poté co ministr vnitra Milan Chovanec podepsal urychlené a donedávna i utajované sloučení Šlachtova útvaru s protikorupční policií. To navrhl minulý týden policejní prezident Tomáš Tuhý.
A to musím říci, že pan Tuhý mi není vůbec sympatický, ale Ištvan Komár a spol. se mi zdá být tak nějak toužící slávě.
