Mám srandovní zkušenost s nějakým tím aktivistou - předsedou SONS. Mává bílou hůlku a razí si Václavákem cestu vpřed, s tím, že mu zdraví lidé uskakují nebo tou hůlkou dostanou. Jenže, pravidelně pak sejme vozíčkáře, který uskočit nemůže. 
Když si čtu, jak se dá důrazně projít davem s trochou arogance, tak musím poznamenat, že vozíčkáři se před touto konkrétní bílou hůlkou klepou strachy.
(Zájmy na bezbariérovost mohou být občas záludné i protichůdné, když se má vyhovět všem. Třeba SONS shazuje vídeňské zastávky, kdy chodec může stát ve vozovce aniž to ví. Teď se chystá přestavba Malostranského náměstí a opět tam má architekt vídeňské zastávky, co se v centru naopak ruší.)
Pak mě napadá, že ten pes supluje roli osobního asistenta či nějakého toho sluhy. Stojí přitom dost velké peníze. Možná by se našlo méně pracné řešení, co se výcviku týká. Potkávám lidi s postižením, kteří si nedokáží zajistit základní péči. Starání o psa může být vhodná socializace, ale moc bych za to nedal, že vodící pes může z principu žít ve špatných podmínkách a být zanedbaný. Docela by mě zajímalo jak tomu předcházet. O tom bych chtěl vidět článek.
A pak, v době elektronických krabiček, zda by se nedala udělat navigace, co by zvládla i to, co umí vodicí pes. Umíme s ukecanou navigací jezdit autem, co ji poskytnout i chodcům a doplnit třeba o kameru na rozeznávání překážek? 
