jen pár glos: Frank si trest smrti samozřejmě zasloužil, proces ovšem těžko považovat za úplně čistý (spousta věcí, koneckonců i ty Lidice, mohlo být chápano tak, že šly víceméně mimo něj, i jeho postavení a reálný vliv v Protektorátu by se po právnicku dalo proti obžalobě rozporovat, to je ovšem obecný problém, kdy z morálního hlediska je přece všechno jasné, z právního už to zdaleka tak hrát nemusí...);
ze způsobu popravy tipuju, že šlo o bestiální provedení trestu smrti provazem, kdy se na krátké smyčce odsouzený možná bolestivě dlouho škrtí - to je špatně; jestliže jsme byli ochotní uplatňovat takové excesy, neměli jsme právo si stěžovat na podobné jednání vůči nám v době předchozí, je jedno, kdo hitlerizmus, gestapizmus a na kom provádí, vždycky jde o hitlerizmus (jinak ovšem se takhle bohužel popravovalo leckdys, vím například, že i během normalizačně stagnačního období našeho reálného socializmu (70., 80, léta), skoro jistě i dřív - a to s postupem času ani ne kvůli vysloveně chtěné bestiálnosti, ale prostě z důvodů tuposti, nezájmu a přezírání humanity);
Frankova manželka (druhá, mladá, protože se na začátku kariéry rozvedl), německá lékařka, která do činnosti svého muže nijak nezasahovala, ani se jí nedalo vytknout žádné provinění, byla Čechům vydána a z Plzně přesunuta zpět do Prahy okamžitě, v Praze byla taky téměř hned daná k dispozici na vyšší vojenské sovětské velitelství (a zřejmě rozvědku), kde bych tipoval i obligátní znásilňování (nakolik byla znásilňovaná i Čechy těžko soudit), celkem brzy byla přesunutá do SSSR, kde v kazachském lágru zůstala do 56, pak se vrátila do západního Německa (měla s Frankem 3 malé děti, ty se naštěstí ještě v Plzni dostaly do péče Němců a s nimi brzo do Německa, po 56 se nakonec všichni našli; o muži neměla do 56 informace); po celou dobu Frankova věznění na Pankráci mu na jeho dotazy po manželce a dětech nebyla daná odpověď, samozřejně až do své smrti s nimi neměl žádný kontakt, nic se o nich nedozvěděl... - krása, že?
.
